3287684


 

booking/ koncert kontakt

Viking:

znc_kontakt@seznam.cz

tel: +420777160597


ostatní kapelní záležitosti:

sisrec@seznam.cz

 

úlitba socmédiím:

znouzectnost.official@gmail.com

 

GDPR úlitba

 

 

06.12. - Loket

07.12. - Liberec

12.12. - Plzeň

13.12. - Chomutov

14.12. - Kadaň

19.12. - Praha

20.12. - Brno

21.12. - Ústí n.L.

27.12. - Č. Budějovice

28.12. - Hradec Králové

 

 

 

bližší info v rubrice: Koncerty 

 

 

 

 

    

 

 

 

Dokonáno jest. Tak zas po deseti letech další?

   

 

 

Hm. Tak včera v noci dotočeno. Bicí dobicovány, kytary dokytarovány, basy dobasovány, zpěvy dozpěvovány. Studio Jámor opuštěno. Hostů nula, (teda - mimo našeho roadmanagera Vikinga, který na chvíli přišel, něco si tam v koutku psal a přitom dělal hůůů, hůůů - jeho hůůůů jsme si taky nahráli, což on zatím neví - možná použijem) - jen se vším smířený Ondra Ježek nám tam nahrál pár fakt hodně divných zvuků. Teď se to nechá trochu uležet a pak v klidu smíchá. A pokud všechno půjde nějak normálně, někdy na jaře finální produkt? LP, CD? 😃 No a taky je nutné podotknout, že Ondra je fakt hrozně hodnej člověk. Nejen, že nás nebičoval kvůli arytmičnosti a falešným zpěvům, jako to dělali jiní zvukoví mistři, ale odpustil nám i to, že po našem odchodu celý objekt jeho studia vypadal o dost hůř, než když jsme přijeli. Jen nám pak každému podal ruku a řekl: "Chlapci, vy nejste jen tak obyčejná skupina - vy jste opravdu z nouze ctnost". To bylo milé velmi.
Tohle je on. Jeden z těch tajemných mužů, co kroutí knoflíky kdesi v pozadí, zneuznaní, nepoznaní... ale bez kterých by to prostě vůbec nešlo. Takže díky, díky Ondřeji 😃

  

   

Neuvěřitelné se stalo skutkem.

Došlo na nejhorší, natáčíme další album .

Je to dřina, držte nám trsátka!

 


Víceméně jen překopíruji (už) sedm let starý PF post. Furt všechno platí. 

 ... za chvíli si Starý a Nový rok podají ve dveřích štafetový kolík. A jako každý, tak i rok 2023, toho přinesl i odnesl požehnaně. Zdaleka ne všechno to byly dobré věci. Špatných a smutných opravdu hodně. Skoro po celém světě někde doutnají ohníčky, co se velmi snadno mohou rozhořet v pořádně vysoké plameny, k moci se zvolna derou populisti a tragické postavy, které zajímá jen moc a profit. Byť to maskují jakkoliv. Zase se zabíjí v božích jménech ve velkém. V médiích se začíná až podezřele často skloňovat slovo válka v souvislosti s místy, kde už si jí naprostá většina populace nepamatuje. Za života naší generace si kmotra s kosou ani nikdy nevybrala takovou dań z řad lidí od "kumštu", nebo jak to říct. Odešlo opravdu moc z těch, co dělají ze světa, ve kterém žijeme, lepší místo. Takže - jaký rok 2023 byl, si stejně samozřejmě každý zhodnotí a přebere sám a třeba jinak - podle svého vnímání světa kolem sebe - a uvidíme s čím přijde a co nám přinese a odnese rok 2024. A my vám všem (a samozřejmě i všem lidem dobré vůle) přejeme, ať je těch dobrých a pozitivních věcí co nejvíc.
A díky za všechno, co nám dáváte.

V úctě - Znouzectnost

 

...a snad jen malý dodatek:
Jede s námi Malej Princ i Diogén se sudem, hrajem všechno nebo nic a smlouváme s osudem a už nejde zastavit a vlastně nechcem vystoupit a na koních nás dohání časy zlý...

...ale:

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.”

V. H.

 

 


 

400



  


 

    


 

 


   

   

 


 

 

Tož přejeme všem našim blízkým, kamarádům,

fanouškům, známým a vlastně tak nějak celkově všem lidem dobré vůle,

do příštího devítkového roku co nejvíc toho, na čem záleží - zdraví, spokojenosti,

třeba i trochu štěstí a snad i pár splněných přání.

A i když svět, lidi a věci kolem nás vypadaj poslední roky občas fakt ohavně,

pořád máme nejlepší ze všech světů, pořád ještě splachujeme pitnou vodou

(jak říká s oblibou jeden náš kamarád) a pořád je důležité si to občas připomínat.

Tak si ho važme a když se třeba nedaří, zkusme se trochu líp rozhlédnout

- jestli třeba to dobré a hezké není jen kousek stranou od toho,

na co se právě díváme, nebo za tím, co nám právě někdo cpe před oči.
No a děkujeme vám všem za další barevný korálek

na šňůře našich koncertních let a třeba zase někdy někde.
V úctě Znouzectnost.

 


 

Hola lidé
Když to shrnem...
Díky za moc hezkou sezonu, za spoustu pozitivní energie,
za hezká setkání, hezká slova, za všechno, co nám dáváte
a přejeme vám všem do příštího "osmičkového" roku takové
ty opravdu důležité věci, co se touto dobou přejou.
Určitě víte jaké. Většinou nejsou moc vidět.
I když se to někdy nezdá, pořád máme nejlepší ze všech světů,

zaprvé jinej není a za druhé - stačí se jen víc dívat kolem sebe
a vidět i to dobré, ne jen ty věčné hnusy, kterými nás kdekdo krmí.

A když se budem víc dívat kolem

- občas můžem poštouchnou věcí tím lepším směrem.
Někdy stačí malý šťouchnutí aby bylo líp doopravdy,
ne jen na billboardech u dálnic.
Takže -
Mír s vámi a nechť vás provází Síla.

 


   


 

 

 ...už vlastně za chvíli si Starý a Nový rok

podají ve dveřích štafetový kolík.
A jako každý - tak i ten letošní, teď už Starý rok,

toho přinesl i odnesl požehnaně.
Zdaleka ne všechno to byly dobré věci.

Špatných a smutných opravdu hodně.

Skoro po celém světě někde doutnají ohníčky,

co se velmi snadno mohou rozhořet

v pořádně vysoké plameny,

k moci se zvolna derou populisti a tragické postavy,

které zajímá nejspíš jen moc a profit.

Byť to maskují jakkoliv.

Zase se zabíjí v božích jménech ve velkém.

Také se v médiích začíná až podezřele často

skloňovat i slovo válka v souvislosti s místy,

kde už si jí naprostá většina populace nepamatuje.
Za života naší generace si kmotra s kosou

ani nikdy nevybrala takovou

dań z řad lidí od "kumštu", nebo jak to říct.

Odešlo opravdu moc z těch,

co dělají ze světa, ve kterém žijeme, lepší místo.
Takže - jaký Starý rok byl,

si stejně samozřejmě každý zhodnotí

a přebere sám a třeba jinak,

podle svého vnímání světa kolem sebe

a uvidíme, s čím přijde

a co nám přinese a odnese ten Nový.
My vám všem
a samozřejmě

i všem lidem dobré vůle přejeme,
ať je těch dobrých a pozitivních věcí co nejvíc.

v úctě
Znouzectnost

  

 31.12.2015


... a díky za všechno hezký, co nám celý ty dlouhý roky dáváte...
s úctou "znouzectnost".

 

   

23.12.2015


 

Máme štěstí. Vlastně velké štěstí - jen nám to většinou nedochází, nebo si to nechcem připustit. Žijeme v místě,kde se neválčí,kde se nemusíme bát vyjít na ulici, máme co jíst, máme teplo, pitnou vodu, zelenou přírodu, můžem si jezdit kam chcem i říkat

co chcem. A tohle všechno pro (teď už nejspíš) většinu obyvatel naší modré planety kroužící prázdnotou, není vůbec samozřejmost. A my, místo abychom si život užívali a někdy (třeba jen tak tiše pro sebe) poděkovali - ať už Vesmíru, nebo Bohu (a je jedno jakého jména), nebo prostě jen tak, z principu, často vidíme, nebo i hledáme hlavně problémy a hrabeme se ve špíně, humusu a sračkách, byť nás k tomu nikdo nenutí. Jednoduše je to jen a jen naše volba. Škoda. Hezký věci taky jsou.
Nojono.

Tož šťasný a veselý....a ty hezký věci.

...s úctou
Znouzectnost

  

...včera brzo ráno skončila válka
a dneska pozdě večer napadnul sníh
Na cestu mi Měsíc a hvězdy svítí
já zase budu doma o Vánocích

 

Nechal jsem si boty, zelenej kabát
do butelky nalil kradenej líh
pušku s plnou polní do rybníka hodil
k čemu by to bylo o Vánocích

Já jediný mám přání, doma chci býti
já jediný mám přání
o Vánocích

 

A tak pro mne včera skončila válka
já budu mít co dělat abych to stih
poslouchat už nebudu vojenský pány
a zase chci bejt doma o Vánocích

Já jediný mám přání...

 

A jestli mne cestou patrola chytí
a řekne: „Však on u zdi přejde tě smích“
Povím:“ I dezertér má poslední přání
- ještě jednou domů o Vánocích“
...o Vánocích

    

 

 

 

23.12.2014


Dneska jsme si se synky koupili u soukromého řezníka kus naprosto úžasné kýty, uzené v komíně.

 

Po ochutnání pravil ten starší s blaženým úsměvem: "Věřím tomu, že toto uzené na rozdíl od Coca Coly opravdu sbližuje lidi..."

...přesně takhle spisovně.
No, jasně - v tento čas to asi nejsou úplně povznášející myšlenky a vegetariány to stopro nepotěší, ale... má to něco do sebe.
Tož vám všem přejeme hezké Vánoce, klid, mír, zdraví a fajn lidi kolem sebe. A třeba i nějaké ty dárky

 

 

 


23.11.2014

Leverkusen. Chcete story na dobrou noc, jak Znouzectnost do Německa jela a nedojela?

Tady je. Vyrazili jsme v deset dopoledne – s rezervou napohodu. Na hranice je to z Plzně celkem kousek a celá cesta do cíle (cca 600km) je po dálnici - a v sobotu provoz v podstatě nulovej. Počasí krásný. Super. A bylo to super ještě asi tak 80 kilásků už po dálnici německé, hladké a nedrncající. No a pak se to stalo. Motor našeho půjčeného auta náhle změnil zvuk, teploměr se zbláznil a zpod kapoty se začala valit pára. Taky trochu přestalo brzdit Vtipné. Ač neznaboh, začal jsem se trochu modlit, bychom byli blízko sjezdu, neb riskovat diskusi s Kobrou 11 se člověku moc nechce. Naštěstí byl sjezd kousek od nás a auto se k němu dosunulo už spíš vlastní setrvačností. Taky už nebrzdilo vůbec a motor chcípnul - doklouzali jsme z kopečka pod dálnici k silnici odněkud někam, přímo k ukazateli, na kterém stálo, že nejbližší ves je 4km daleko. Jelikož autům rozumím jako koza petrželi, vylezli jsme ven, všeuměl McGyver Déma otevřel kapotu a jal se hledat závadu. První, co nás po vystoupení z auta zarazilo bylo, že úplně celá pravá strana byla ohozena hnědou mastnou sračkou, od podvozku až po okénka - zpětně vzato lituju všechny, kdo za námi třeba i jen chvíli jeli. No a další hnědá sračka se vyvalila z nádoby na vodu k chladiči. Bylo to jak "hrnečku vař" - bublající, smrdící horký hustý sajrajt, co tam určitě být nemá, tekl a tekl, jako by nikdy neměl přestat téct. Takže bylo jasné, že /mimo jiné/, budeme potřebovat destilku Načež Déma vytáhl takovou tu dlouhou měrku a pravil, že došel olej, že tam určitě byl, ale už není. Za auto jsme dali trojúhelník a protože všechno je lepší, než složit ruce do klína, šel jsem na stopa k té nejbližší vesnici. Zastavilo asi hned druhé auto, chlapík v našem věku - řekl jsem mu lámanou němčinou, že se potřebuju dostat k nejbližší benzince pro olej a vodu. Odkejval a jeli jsme. První jeho otázka byla, jestli jsme Poláci - řekl jsem mu, že ne /viditelně pookřál, z důvodů, které znal jen on/, že jsme Češi z Plzně a že jsme rokenrolová kapela na cestě do Leverkusenu. To už pookřál víc než viditelně a zeptal se, jestli něco jako Elvis Presley. Dostalo se mu odpovědi, že spíš jako Ramones. Ale to vůbec nevěděl, která bije a trochu posmutněl. Ale stejně byl v pohodě. Vysadil mne u benzinky /byla daleko kiláků asi 15/ a zeptal se jak se dostanu zpátky, že v těch končinách stopaře moc neberou - a že pokud mne někdo nenabere, že za hodinu jede zpátky mým směrem a že mne zase odveze. Pak že dobří lidé vymřeli. Kdepak. Poděkoval jsem, hluboce se mu uklonil a on odfrčel. Koupil jsem pro jistotu velkou pětilitrovku značkového oleje a čtyři litrovky destilky a šel zpátky s vidinou těch 15 kiláků s pětilitrovkou oleje v ruce a flaškama narvanýma v kapsách. Kupodivu mne zpátky vzalo asi dvacáté auto – pohodový, na německé poměry evidentně "alternativní" pár - jejich první věta zněla, že tady stopaře moc neberou. Podivnost. Asi mi dost pomohl ten velký kanystr oleje v ruce. Chlapík pravil, že ví, jaké to je mít problém s autem na dálnici No, takže naše výprava byla za chvíli zase pokupě. Déma si vyhrnul rukávy a začal lít tekutiny kam patří. Chvíli jsme řešili co dál - jestli se rovnou vrátit, nebo co jako. Pak si sedl za volant a že se zkusíme projet k té benzince a zpátky - pak že se uvidí. Dojeli jsme k benzince - a pohoda, jelo to krásně. Protože nejsme čuňata, ještě jsme zastavili u Lídlu, či co to bylo, koupili koupelnový čistič a balík utěrek a na tom parkovišti umyli alespoň provizorně zahnědle omaštěnou hnědou stranu. Šlo to dost blbě. Nasedlo se a vydali jsme se směrem zpátky k dálnici, najeli na ní a tradá na Leverkusen. Jestli tohle čte nějaký autoopravář, tak si určitě musí myslet, že jsme naprostý paka. Krásně to jelo dalších dvacet kiláků a cvak. Stejná story. A zase – naštěstí byl kousek dál sjezd k benzince. Z auta se valila bílá pára a zpoza skla benziňáckého bistra na nás začalo zevlovat kompletní osazenstvo.... vítané dálniční rozptýlení. Vylezli jsme ven a jak jinak - auto bylo zase od té hnědé sračky, mytí jsme si mohli odpustit. Následovala celkem krátká rozprava na téma "co dál". První věc byl telefonát do Leverkusenu, že není reálné s tímhle autem odjet ještě dalších cca 400km tam a pak těch 600 zpátky. Pořadatel akce slyšitelně posmutněl. Ale co se dá dělat - i to se někdy stává. Takže jsme dolili zbytek nutných tekutin a vydali se na dálnici, doufajíc, že někde blízko bude sjezd na normální silnici v opačném směru. Domů. Po dálnici se už jet opravdu nedalo. Po normální silnici víceméně asi taky ne, ale vidina odtahu z Německa do Plzně nutí člověka dělat i zoufalé věci. Sjezd byl blízko. Cesta domů byla zpočátku za daných okolností asi i groteskně veselá. Hlídat teploměr, každých cca 20km zastavit, vypustit z nádržky hnědý blivajz, dolít vodu, olej a jet dál... takhle jsme jeli až na české hranice. Na těch se něco změnilo. Za prvé – na benzinách drasticky podražil olej. Proti Německu i na dvojnásobek. Za druhé se vypuštění páry, dolití, nebo výměna tekutiny za blivajz musela opakovat v podstatě každých deset kilometrů. Začalo se stmívat a ochlazovat. A jak se blížila Plzeň, na jednu stranu naděje, že dojedeme byla čím dál větší a na druhou stranu to bylo i tou tmou a zimou čím dál depresivnější a horší... Ke konci už jsme byli s Démou sice dost nasraná a unavená, ale sehraná dvojka. Koupili jsme velké igelitové pytle, do kterých jsme rovnou vypouštěli hrnečkuvařblivajz, aby netekl na motor a řemeny a doba výměny tekutin se stále zkracovala...a to to bylo skoro všechno v podstatě na něm, jsem na ty technický věci celkem levej. A tak jsme dojeli až domů. Asi trochu zázrak... Takže - zpáteční cesta s břečkou v chladiči ujetých cca 180 km, asi 10 litrů oleje, 10 litrů destilky, a asi 15 litrů normální vody - už to stejně bylo jedno. Blivajz jako blivajz. Příjezd do Plzně asi v půl osmý večer – Caine vystoupil z auta, hodil si bágl na záda, prohlásil, že jsme hrdinové a šel spát. Déma si pak šel dát pivo. Já taky. Prostě rokenrol. Něco jako Ramones.


   

11.6.2014


 

Tož jsme odehráli naše historicky první vystoupení v base.
Plzeňské base Bory. Zajímavý zážitek a nečekaně hezký. Pro cca 50 lidí v místnosti s děsivým dozvukem, tudíž rachot epes ráres. Chudák zvukař, byť statečně nehnul ani brvou. Zprvu jsme si říkali, že hraní zkusíme trochu utlumit, ale po chvíli bylo stejně jedno, jestli piano, nebo forte, takže jsme do toho standardně mlátili jak hluší do vrat, po asi čtvrté písničce se Caine dle svého zvyku vysvlékl do půl těla a jelo se v klasických kolejích. Ani se mu nedivím, sice bylo vevnitř o dost chladněji než venku, kde opět padaly teplotní rekordy, ale dýchat a zpívat ...no, občas na hraně. Déma hodně vtipně mluvil a uváděl - nejlepší bylo, když vyhlásil soutěž, ve které tři vyhrávající měli na konec našeho vystoupení dostat naše šaty a odejít domů... myslím, že pár lidem z ostrahy v tu chvíli trochu zatrnulo - a v tomhle duchu se to pak neslo celé. A myslím, že tam byli lidi, které jsme dost potěšili. Samozřejmě včetně místního kaplana, co to celé zpunktoval. Seděl tam někdo, kdo si nás pamatoval z Petynky, jiný z Jirkovské Sodovkárny, z Lampy...atd... většina nás samozřejmě nikdy neslyšela a ani neznala, ale neodešel nikdo. Možná proto, že nesměli, byť tento kulturní zážitek dostali v podstatě za odměnu. Možná si příště preventivně to dobrý chování rozmyslí
A kupodivu budeme mít i pár fotek. Celkově vzato je ten barák neskutečnej. Většina je ve stavu, v jakém to bylo navrženo a postaveno. S pár moderníma udělátkama, ale ty celkem nejsou třeba. Je to z doby, kdy se stavělo s fortelem a z poctivého materiálu. Ale - je lepší to vidět takhle - s možností volného odchodu. Sedět bych tam teda nechtěl. Pestrá směsice od cizinců po pošuky, lidi ve vazbě, ve výkonu trestu... cca 1000 lidí a cca 500 lidí personál. Což je víceméně ok kapacita. Za komunistů v sedmdesátých a osmdesátých letech tam sedělo dost ke 3000 lidí. Což musel bejt masakr, vzhledem k tomu, jak velký jsou ty cely. Síla teda. No - z těch, co na nás pustili, jednoho měli pouštět ve čtvrtek a jeden tam měl být celkem 21 let. Už ani nevím, kolik toho měl odkrouceno.Takže až nám pošlou ty fotky, dáme fotky. No a Bastilu jsme zahrát nestihli, ale dost od podlahy jsme stihli tohle: Bonanza, Dokola dokola, Vše je jak má být, Pro císaře slávu, Plán, Stín-Hádej, Jezzabell, Bílé velryby, Lhář, Čech Orba, Návraty, Anděl, Časy zlý, Ziggy Boy, Veteráni I. světový, Homo Homini Lupus, Zlatý hřebík noci, Bylo nebylo.


 

..jo...a zdá se, že nám nejspíš odešlo kapelní auto do věčných lovišť, což vzhledem k tomu, že máme vydávat desku a nemáme prachy v podstatě ani na to, je ta nejblbější doba, kdy se to mohlo stát. Ale co, jak se říká - některý věci se prostě vyřeší samy. Možná získáme v nastávajícím období bouřek po zásahu bleskem nějaké superschopnosti, jako ta paka v seriálu Misfits a na koncerty budeme každý s nákladem svého vercajku levitovat, nebo, což by bylo ještě lepší - budeme se s tím teleportovat :-)