Vrba

Goldo, blahopřeju k svátku. :))

Lenka: Tyjo - no, díky moc. Každopádně se sešli super lidi. To je vždycky obrovský bonus :-D Kapela je jen půlka večera :-D

Hoši naši zlatý plzeňský, díky za páteční svitavský Tyjátr! Bylo to skvělé a možná i lepší - za mě jako bonus báječná premiéra mladší generace, Ríša válel! Je moc fajn vidět, že dobré věci zůstávají a Písně instantního štěstí umí doslova a do písmena nabít, rok sem rok tam, čtvrt století sem, čtvrt století tam...ze Zlatého hřebíku mi prostě mrazí v zádech jako tehdy, když jsem slavila na Znouzím koncertě svoji maturitu - no vida, a už má rok po maturitě i můj syn, který si taky pobrukuje Rýsku, co prodávala krupici. Před Hasiči pokleknu, dokud mi budou kolena sloužit ;-), a Démovy pábitelské prupovídky se mi neomrzí snad nikdy. Zase za rok a pořádně tu čtyřictku oslavte!

Jakub: Mám neodbytný pocit, že osmá to jistí :-D

Zdravím pánové! Obligátní otázka stran pátečních Svitav. V kolik tak máte plánovaný start Vašeho vystoupení?...z důvodu logistiky...diky a těšíme se navidenou!

HangedMan: Hustý :-)

Sedm statečných:
Text silně evokuje český písničkářský a rockový underground / alternativu (80.–90. léta, případně dozvuky normalizace). Ne nutně konkrétní událostí, ale způsobem metaforického mluvení:

personifikace přírodních sil (Noc a Vítr jako grázlové),

pocit prázdných ulic, izolace, skrývání se,

absurdní, lehce surrealistické obrazy (lovit divný ryby do anténních sítí).

Tohle je jazyk doby, kdy otevřená výpověď nebyla možná nebo byla podezřelá, a proto se mluvilo v náznacích. I když píseň může vzniknout i později, nese DNA normalizační zkušenosti: svět je nehostinný, lidi nejsou vidět, komunikace probíhá pokřiveně, přes „antény“, ne přímo.

Zároveň je to městská píseň — žádná romantická krajina, ale ulice, okna, světla, déšť, samota.
Obrany a úniky

Ironie (sedm statečných, grázlové),

zpívání si pro sebe — typický sebeuklidňující mechanismus,

surrealita jako ochrana před realitou (anténní sítě, modré světlo).

Svět venku je chaotický a agresivní (déšť střílí z vytasených zbraní), svět uvnitř je tichý, ale prázdný.
Samota vs. společnost

Ostatní lidé nejsou pryč — jsou schovaní:

„Ukryli se všichni“

To naznačuje:

strach,

konformitu,

nebo neschopnost opravdového kontaktu.

Vypravěč je osamělý ne proto, že by nebyli lidé, ale proto, že nikdo není přítomný skutečně.
Z textu se dá vyčíst poměrně jasný autorský profil:

Pozorovatel, ne kazatel — žádné soudy, jen obrazy.

Silný cit pro metaforu a atmosféru, slabší zájem o děj.

Empatický, ale skeptický.

Typický městský introvert, který:

chodí venku sám,

vnímá detaily (světla za okny, déšť),

myslí v obrazech, ne v tezích.

Textař je pravděpodobně:

generačně formovaný zkušeností uzavřenosti (politické, společenské, osobní),

alergický na patos,

citlivý na falešné hrdinství.

Velmi důležité: jazyk je jednoduchý, ale ne banální. To je známka zkušeného autora — žádné ozdoby navíc, ale přesné zásahy.
Dnešní paralely:

anténní sítě → sociální sítě, digitální komunikace,

lidé „za okny“ → online přítomní, offline nepřítomní,

samota uprostřed spojení.

Řádek:

„že vše co mám / za to dám / aspoň malou chvíli / nebejt sám“

je dnes možná ještě silnější než dřív — v době, kdy kontakt existuje, ale blízkost mizí.

Pavel: No, my děkujeme velmi za ta hezká slova. Dobrej večírek to byl :-) No a s těmi písničkami nevím, nevím :-D Se hukáže. Kdybys měl někdy cestu někam, kde se zas bude takhle folkařit, dej vědít, zkusím se na to kouknout :-D

Goldo velké díky za sólo s Démou i ZNC včetně Caina! Nádherné Poděbrady! Někdy se těším na mému srdci nejbližší dílka Anděl a Ikarus. 😁

Banjo: Nojono... díkes