|
booking/ koncert kontakt Viking: znc_kontakt@seznam.cz tel: +420777160597 (je lepší napsat email, nebo sms -nemůžeme zaručit, že telefon je pokaždé dostupný)
ostatní kapelní záležitosti: sisrec@seznam.cz
úlitba socmédiím: znouzectnost.official@gmail.com
|
 |
18.07. - Police n.M. 19.07. - Dolánky 19.07. - Slatiňany
bližší info v rubrice: Koncerty |
||
 |
 |
 |
||
 |
 |
 |
 |
 |
Rok 2024 byl pro nás až podezřele dobrý. Opravdu.
Stále si vážíme každého dne, kdy můžem dělat, co děláme - což by bez vás samozřejmě nešlo, neb my jsme jen polovina podivného "rokenrolového" ekosystému, ve kterém se už skoro čtyři dekády pohybujeme. Druhá důležitá polovina jste vy.
Takže díky za vše a do roku 2025 přejeme všem lidem dobré vůle co nejvíc těch opravdu důležitých věcí - zdraví, spokojenosti, fajn lidí kolem a snad i trochu štěstí a splněných přání.
No a - přesto, že vlak do Pekla zas trochu zrychlil, my pořád ještě žijeme v nejlepším ze všech možných světů.
Tak uvidíme, jak to půjde dál a držme si palce. ...vaše "znouze"
|
 |
 |
 |
Hm. Tak včera v noci dotočeno. Bicí dobicovány, kytary dokytarovány, basy dobasovány, zpěvy dozpěvovány. Studio Jámor opuštěno. Hostů nula, (teda - mimo našeho roadmanagera Vikinga, který na chvíli přišel, něco si tam v koutku psal a přitom dělal hůůů, hůůů - jeho hůůůů jsme si taky nahráli, což on zatím neví - možná použijem) - jen se vším smířený Ondra Ježek nám tam nahrál pár fakt hodně divných zvuků. Teď se to nechá trochu uležet a pak v klidu smíchá. A pokud všechno půjde nějak normálně, někdy na jaře finální produkt? LP, CD?
 No a taky je nutné podotknout, že Ondra je fakt hrozně hodnej člověk. Nejen, že nás nebičoval kvůli arytmičnosti a falešným zpěvům, jako to dělali jiní zvukoví mistři, ale odpustil nám i to, že po našem odchodu celý objekt jeho studia vypadal o dost hůř, než když jsme přijeli. Jen nám pak každému podal ruku a řekl: "Chlapci, vy nejste jen tak obyčejná skupina - vy jste opravdu z nouze ctnost". To bylo milé velmi.Tohle je on. Jeden z těch tajemných mužů, co kroutí knoflíky kdesi v pozadí, zneuznaní, nepoznaní... ale bez kterých by to prostě vůbec nešlo. Takže díky, díky Ondřeji
|
 |
Víceméně jen překopíruji (už) sedm let starý PF post. Furt všechno platí. ... za chvíli si Starý a Nový rok podají ve dveřích štafetový kolík. A jako každý, tak i rok 2023, toho přinesl i odnesl požehnaně. Zdaleka ne všechno to byly dobré věci. Špatných a smutných opravdu hodně. Skoro po celém světě někde doutnají ohníčky, co se velmi snadno mohou rozhořet v pořádně vysoké plameny, k moci se zvolna derou populisti a tragické postavy, které zajímá jen moc a profit. Byť to maskují jakkoliv. Zase se zabíjí v božích jménech ve velkém. V médiích se začíná až podezřele často skloňovat slovo válka v souvislosti s místy, kde už si jí naprostá většina populace nepamatuje. Za života naší generace si kmotra s kosou ani nikdy nevybrala takovou dań z řad lidí od "kumštu", nebo jak to říct. Odešlo opravdu moc z těch, co dělají ze světa, ve kterém žijeme, lepší místo. Takže - jaký rok 2023 byl, si stejně samozřejmě každý zhodnotí a přebere sám a třeba jinak - podle svého vnímání světa kolem sebe - a uvidíme s čím přijde a co nám přinese a odnese rok 2024. A my vám všem (a samozřejmě i všem lidem dobré vůle) přejeme, ať je těch dobrých a pozitivních věcí co nejvíc. V úctě - Znouzectnost
...a snad jen malý dodatek: ...ale: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.”V. H.
|
 |
 |
 |
Tož přejeme všem našim blízkým, kamarádům, fanouškům, známým a vlastně tak nějak celkově všem lidem dobré vůle, do příštího devítkového roku co nejvíc toho, na čem záleží - zdraví, spokojenosti, třeba i trochu štěstí a snad i pár splněných přání. A i když svět, lidi a věci kolem nás vypadaj poslední roky občas fakt ohavně, pořád máme nejlepší ze všech světů, pořád ještě splachujeme pitnou vodou (jak říká s oblibou jeden náš kamarád) a pořád je důležité si to občas připomínat. Tak si ho važme a když se třeba nedaří, zkusme se trochu líp rozhlédnout - jestli třeba to dobré a hezké není jen kousek stranou od toho, na co se právě díváme, nebo za tím, co nám právě někdo cpe před oči. na šňůře našich koncertních let a třeba zase někdy někde. |
 |
Hola lidé zaprvé jinej není a za druhé - stačí se jen víc dívat kolem sebe A když se budem víc dívat kolem - občas můžem poštouchnou věcí tím lepším směrem.
|
|
|
...už vlastně za chvíli si Starý a Nový rok podají ve dveřích štafetový kolík. toho přinesl i odnesl požehnaně. Špatných a smutných opravdu hodně. Skoro po celém světě někde doutnají ohníčky, co se velmi snadno mohou rozhořet v pořádně vysoké plameny, k moci se zvolna derou populisti a tragické postavy, které zajímá nejspíš jen moc a profit. Byť to maskují jakkoliv. Zase se zabíjí v božích jménech ve velkém. Také se v médiích začíná až podezřele často skloňovat i slovo válka v souvislosti s místy, kde už si jí naprostá většina populace nepamatuje. ani nikdy nevybrala takovou dań z řad lidí od "kumštu", nebo jak to říct. Odešlo opravdu moc z těch, co dělají ze světa, ve kterém žijeme, lepší místo. si stejně samozřejmě každý zhodnotí a přebere sám a třeba jinak, podle svého vnímání světa kolem sebe a uvidíme, s čím přijde a co nám přinese a odnese ten Nový. i všem lidem dobré vůle přejeme, |
31.12.2015
... a díky za všechno hezký, co nám celý ty dlouhý roky dáváte...
s úctou "znouzectnost".
23.12.2015
 |
Máme štěstí. Vlastně velké štěstí - jen nám to většinou nedochází, nebo si to nechcem připustit. Žijeme v místě,kde se neválčí,kde se nemusíme bát vyjít na ulici, máme co jíst, máme teplo, pitnou vodu, zelenou přírodu, můžem si jezdit kam chcem i říkat co chcem. A tohle všechno pro (teď už nejspíš) většinu obyvatel naší modré planety kroužící prázdnotou, není vůbec samozřejmost. A my, místo abychom si život užívali a někdy (třeba jen tak tiše pro sebe) poděkovali - ať už Vesmíru, nebo Bohu (a je jedno jakého jména), nebo prostě jen tak, z principu, často vidíme, nebo i hledáme hlavně problémy a hrabeme se ve špíně, humusu a sračkách, byť nás k tomu nikdo nenutí. Jednoduše je to jen a jen naše volba. Škoda. Hezký věci taky jsou. Tož šťasný a veselý....a ty hezký věci. ...s úctou
...včera brzo ráno skončila válka
Nechal jsem si boty, zelenej kabát Já jediný mám přání, doma chci býti
A tak pro mne včera skončila válka Já jediný mám přání...
A jestli mne cestou patrola chytí |
|
|
23.12.2014
Dneska jsme si se synky koupili u soukromého řezníka kus naprosto úžasné kýty, uzené v komíně.
Po ochutnání pravil ten starší s blaženým úsměvem: "Věřím tomu, že toto uzené na rozdíl od Coca Coly opravdu sbližuje lidi..."
...přesně takhle spisovně.
No, jasně - v tento čas to asi nejsou úplně povznášející myšlenky a vegetariány to stopro nepotěší, ale... má to něco do sebe.
Tož vám všem přejeme hezké Vánoce, klid, mír, zdraví a fajn lidi kolem sebe. A třeba i nějaké ty dárky
23.11.2014
| Leverkusen. Chcete story na dobrou noc, jak Znouzectnost do Německa jela a nedojela? Tady je. Vyrazili jsme v deset dopoledne – s rezervou napohodu. Na hranice je to z Plzně celkem kousek a celá cesta do cíle (cca 600km) je po dálnici - a v sobotu provoz v podstatě nulovej. Počasí krásný. Super. A bylo to super ještě asi tak 80 kilásků už po dálnici německé, hladké a nedrncající. No a pak se to stalo. Motor našeho půjčeného auta náhle změnil zvuk, teploměr se zbláznil a zpod kapoty se začala valit pára. Taky trochu přestalo brzdit Vtipné. Ač neznaboh, začal jsem se trochu modlit, bychom byli blízko sjezdu, neb riskovat diskusi s Kobrou 11 se člověku moc nechce. Naštěstí byl sjezd kousek od nás a auto se k němu dosunulo už spíš vlastní setrvačností. Taky už nebrzdilo vůbec a motor chcípnul - doklouzali jsme z kopečka pod dálnici k silnici odněkud někam, přímo k ukazateli, na kterém stálo, že nejbližší ves je 4km daleko. Jelikož autům rozumím jako koza petrželi, vylezli jsme ven, všeuměl McGyver Déma otevřel kapotu a jal se hledat závadu. První, co nás po vystoupení z auta zarazilo bylo, že úplně celá pravá strana byla ohozena hnědou mastnou sračkou, od podvozku až po okénka - zpětně vzato lituju všechny, kdo za námi třeba i jen chvíli jeli. No a další hnědá sračka se vyvalila z nádoby na vodu k chladiči. Bylo to jak "hrnečku vař" - bublající, smrdící horký hustý sajrajt, co tam určitě být nemá, tekl a tekl, jako by nikdy neměl přestat téct. Takže bylo jasné, že /mimo jiné/, budeme potřebovat destilku Načež Déma vytáhl takovou tu dlouhou měrku a pravil, že došel olej, že tam určitě byl, ale už není. Za auto jsme dali trojúhelník a protože všechno je lepší, než složit ruce do klína, šel jsem na stopa k té nejbližší vesnici. Zastavilo asi hned druhé auto, chlapík v našem věku - řekl jsem mu lámanou němčinou, že se potřebuju dostat k nejbližší benzince pro olej a vodu. Odkejval a jeli jsme. První jeho otázka byla, jestli jsme Poláci - řekl jsem mu, že ne /viditelně pookřál, z důvodů, které znal jen on/, že jsme Češi z Plzně a že jsme rokenrolová kapela na cestě do Leverkusenu. To už pookřál víc než viditelně a zeptal se, jestli něco jako Elvis Presley. Dostalo se mu odpovědi, že spíš jako Ramones. Ale to vůbec nevěděl, která bije a trochu posmutněl. Ale stejně byl v pohodě. Vysadil mne u benzinky /byla daleko kiláků asi 15/ a zeptal se jak se dostanu zpátky, že v těch končinách stopaře moc neberou - a že pokud mne někdo nenabere, že za hodinu jede zpátky mým směrem a že mne zase odveze. Pak že dobří lidé vymřeli. Kdepak. Poděkoval jsem, hluboce se mu uklonil a on odfrčel. Koupil jsem pro jistotu velkou pětilitrovku značkového oleje a čtyři litrovky destilky a šel zpátky s vidinou těch 15 kiláků s pětilitrovkou oleje v ruce a flaškama narvanýma v kapsách. Kupodivu mne zpátky vzalo asi dvacáté auto – pohodový, na německé poměry evidentně "alternativní" pár - jejich první věta zněla, že tady stopaře moc neberou. Podivnost. Asi mi dost pomohl ten velký kanystr oleje v ruce. Chlapík pravil, že ví, jaké to je mít problém s autem na dálnici No, takže naše výprava byla za chvíli zase pokupě. Déma si vyhrnul rukávy a začal lít tekutiny kam patří. Chvíli jsme řešili co dál - jestli se rovnou vrátit, nebo co jako. Pak si sedl za volant a že se zkusíme projet k té benzince a zpátky - pak že se uvidí. Dojeli jsme k benzince - a pohoda, jelo to krásně. Protože nejsme čuňata, ještě jsme zastavili u Lídlu, či co to bylo, koupili koupelnový čistič a balík utěrek a na tom parkovišti umyli alespoň provizorně zahnědle omaštěnou hnědou stranu. Šlo to dost blbě. Nasedlo se a vydali jsme se směrem zpátky k dálnici, najeli na ní a tradá na Leverkusen. Jestli tohle čte nějaký autoopravář, tak si určitě musí myslet, že jsme naprostý paka. Krásně to jelo dalších dvacet kiláků a cvak. Stejná story. A zase – naštěstí byl kousek dál sjezd k benzince. Z auta se valila bílá pára a zpoza skla benziňáckého bistra na nás začalo zevlovat kompletní osazenstvo.... vítané dálniční rozptýlení. Vylezli jsme ven a jak jinak - auto bylo zase od té hnědé sračky, mytí jsme si mohli odpustit. Následovala celkem krátká rozprava na téma "co dál". První věc byl telefonát do Leverkusenu, že není reálné s tímhle autem odjet ještě dalších cca 400km tam a pak těch 600 zpátky. Pořadatel akce slyšitelně posmutněl. Ale co se dá dělat - i to se někdy stává. Takže jsme dolili zbytek nutných tekutin a vydali se na dálnici, doufajíc, že někde blízko bude sjezd na normální silnici v opačném směru. Domů. Po dálnici se už jet opravdu nedalo. Po normální silnici víceméně asi taky ne, ale vidina odtahu z Německa do Plzně nutí člověka dělat i zoufalé věci. Sjezd byl blízko. Cesta domů byla zpočátku za daných okolností asi i groteskně veselá. Hlídat teploměr, každých cca 20km zastavit, vypustit z nádržky hnědý blivajz, dolít vodu, olej a jet dál... takhle jsme jeli až na české hranice. Na těch se něco změnilo. Za prvé – na benzinách drasticky podražil olej. Proti Německu i na dvojnásobek. Za druhé se vypuštění páry, dolití, nebo výměna tekutiny za blivajz musela opakovat v podstatě každých deset kilometrů. Začalo se stmívat a ochlazovat. A jak se blížila Plzeň, na jednu stranu naděje, že dojedeme byla čím dál větší a na druhou stranu to bylo i tou tmou a zimou čím dál depresivnější a horší... Ke konci už jsme byli s Démou sice dost nasraná a unavená, ale sehraná dvojka. Koupili jsme velké igelitové pytle, do kterých jsme rovnou vypouštěli hrnečkuvařblivajz, aby netekl na motor a řemeny a doba výměny tekutin se stále zkracovala...a to to bylo skoro všechno v podstatě na něm, jsem na ty technický věci celkem levej. A tak jsme dojeli až domů. Asi trochu zázrak... Takže - zpáteční cesta s břečkou v chladiči ujetých cca 180 km, asi 10 litrů oleje, 10 litrů destilky, a asi 15 litrů normální vody - už to stejně bylo jedno. Blivajz jako blivajz. Příjezd do Plzně asi v půl osmý večer – Caine vystoupil z auta, hodil si bágl na záda, prohlásil, že jsme hrdinové a šel spát. Déma si pak šel dát pivo. Já taky. Prostě rokenrol. Něco jako Ramones. |
11.6.2014
 |
Tož jsme odehráli naše historicky první vystoupení v base.
..jo...a zdá se, že nám nejspíš odešlo kapelní auto do věčných lovišť, což vzhledem k tomu, že máme vydávat desku a nemáme prachy v podstatě ani na to, je ta nejblbější doba, kdy se to mohlo stát. Ale co, jak se říká - některý věci se prostě vyřeší samy. Možná získáme v nastávajícím období bouřek po zásahu bleskem nějaké superschopnosti, jako ta paka v seriálu Misfits a na koncerty budeme každý s nákladem svého vercajku levitovat, nebo, což by bylo ještě lepší - budeme se s tím teleportovat :-) |