Caine - Tajemství na dálku stačí /2003/
 |
Caine - Tajemství na dálku stačí
Caine - zpěv, akustická kytara, mandolína, mandola & Haasband P. Haas - hudební nástroje M. Haas - zvuk A. Haas - tanec
Natočeno ve studiu PyHa v Plzni l.p. 2002 |
| Věnováno panu Jiřímu Smržovi, jehož tvorba mě zasáhla jako blesk z čistého nebe a skrze jehož písničky dodnes prožívám cosi jako"modlitbu v jazycích"... | |
Skladby
| 01 - Jako | Text
Jako (Caine/Caine) Jako vzdušné zámky zpustlé planou řečí co nenaštve tě ještě a už nerozbrečí Jako pod líčidlem ochočené vrásky jako správné odpovědi bez otázky Jako východ slunce ve vězení jako chůze s cizí rukou na rameni Tak divná zdá se víra - bez lásky a kříže plná zadních dvířek malá mořská víra a sama Jako když sůl náhle ztratí svou chuť jako v teploměru když usedá rtuť Jako duha nad obzorem černobílá jako všechna kdyby co tu ještě zbyla Jako když ti domů vejde bez pozvání agent s desaterem dalších přikázání Tak prázdná zdá se víra - plná zemské tíže na burze starých knížek malá mořská víra a sama Jako když chci vejít tou úzkou branou protože už nemám na vybranou Jako bezmocní když jen získají moc jako další den po němž přichází noc Jako ticho bez dechu a světlo v dálce jako držet hubu, krok a tajně palce Tak pouhá zdá se víra - bez živého Krista jenom čísi busta malá mořská víra a sama Kéž bych byl - kéž bych byl ten který tě neodradil Jako spící zámek a v něm Ta co čeká odvahu a políbení od člověka Jako Ten kdo píše na tvář tiché hlásky jako živé odpovědi na otázky Jako východ slunce po setmění jako první společné rozednění Tak jiná zdá se víra - když prolomí mříže když nemá zadních dvířek a malá šťastná víla je s náma Jako když sůl jídlu dá tu správnou chuť jako v teploměru když procitá rtuť Jako duha která obzor otevírá a za posledním kdyby - první křídla Jako když ti domů vejde znenadání ta nejkrásnější ze všech přikázání Tak blízká zdá se víra - jak vůně z dětských knížek dálka zeměpisných šířek když malá šťastná víla je s náma Jako když jsem prošel svou úzkou branou a za ní celý vesmír na vybranou Jako bezmoc která přemáhá svět jako slovo na počátku světelných let Jako hory když se dmou a moře zpívá a štěrbinou hvězd padajících On se dívá Tak mocná zdá se víra - když ji poznáš jménem a Ona ti dá věnem všechno pro co žila - Tvá víra Kéž bych byl - kéž bych byl ten který tě neodradil | Stáhnout |
| 02 - On a Ona | Text
On a Ona (Caine/Caine, Ondr.A.Pellar) On a Ona = Ty a Ty Dole v domě dveře práskly zas je odtud slyšet křik sousedi už radši zhasli nikdo nechce s tím nic mít Slušní lidé v čisté zóně přece neházejí kamenem tak nemaj‘ střepy na balkóně jen pohrdání za oknem Když Ona jeho On jí tříská prostě řeknou - A co má být nejspíš za to může whiska a vůbec - kam až máme právo jít Jenže jednou náhle ztichly hádky žádný rány, nezní křik kdekdo se však drží zpátky nejistota je železný zvyk A přece se teď oba snaží On se na ní usmívá a Ona jiná - s vlídnou tváří odpouští i přijímá Možná zní to až moc mírně snad naivitou to i čpí když jdou věci tiše klidně kdo by v nich hledal poselství Už léta to zní stejně divně i naivitou to dál čpí co se stalo v cizím domě pro ten náš je poselství Jedni druhých neste břímě vždyť jedině tak netíží a rozdupou-li perly svině Láska přesto darovaná - vydrží Oči uši možná zradí a srdce za zdí okorá ale k čemu všechno harampádí tomu kdo sní o horách Už léta to zní stejně divně kdo může ať pochopí Rozsévač hází svoje símě po Lásce pozná - roste nebo spí | Stáhnout |
| 03 - Na dálku | Text
Na dálku (Caine/Caine) Na dálku je tajemství jako magnet. Někdy stačí a někdy jen k tomu, abys ještě víc toužil. Bez Tebe mám jenom kapsy naplněný spoustou slupek z vyprázdněnejch dní námořníků zakletých do čtyřech stěn lodička houpá se a je vzhůru dnem Zkus trošku, trošku sám a zbytek už ti dám - s sebou Malé ráno v rákosí Tvých velikých přímořských očí Bůh sám nejlíp ví co zakrýt tajemství na dálku stačí Zkus trošku, trošku sám... Když kotelník Slunce Tě ráno vítá vlažnou snídaní ve dvou kousek blíž obzor už po nebi stéká za mnou - a do sepjatých dlaní jde zkratkou Zkus trošku, trošku sám... Den se láme v náznacích tvých útesů pod příbojem vlasů Bůh sám nejlíp ví jak proplout mělčinou do hlubších časů Zkus trošku, trošku sám a zbytek už ti dám - s sebou! | Stáhnout |
| 04 - Tajemství | Text
Tajemství (Caine/Caine) Hudba, to nejsou jen souřadnice harmonických pravidel, stupnic a hmatů. Hudba, to je kouzlení. Hudba je zvláštní řeč. Zvláštní dorozumívací způsob. A jako takový může sloužit i ubližovat, sbližovat i rozdělovat, být prázdným tlacháním i vyjádřit nevyslovitelné věci. Hudba začíná už u pouhého mlácení do kýblu, jako u první slabiky mimina. I já jsem tak začínal. Každý tak začínal, jen někdo dřív a někdo déle. A někdo nepřestal. Kdo vydrží zvítězí! Kolem osmý hodiny ráno chodí víly spát a kolem osmý večer se zase probouzí Zato skřítkové to jsou spíš takoví malí lidičkové co ráno dlouho vyspávaj‘ a v noci zase dlouho ponocujou Vzpomeň si kdy sis naposled hrál - hrála věřil - věřila a bral - brala do dlaní kytky z jejich rukou Vůbec nejde o to před kolika měsíci - nebo snad léty ? - to bylo Jde jen o to, jestli to nebylo dávno ... moc dávno | Stáhnout |
| 05 - Odpověď | Text
Odpověď (Caine/Caine) Panu Jiřímu Smržovi, jehož tvorba mě zasáhla jako blesk z čistého nebe a skrze jehož písničky dodnes prožívám cosi jako „modlitbu v jazycích“.... Na počátku bylo Slovo na konci je odpověď Proč je ráno tráva zelená proč se večer slunce červená když stejně žádná noc ty barvy nikdy nevnímá A na konci vět - tak tři tečky zpět někdo zas čeká na mou odpověď a právě teď bez ní jen tolik zbytečnejch vět Proč bylo včera nebe modravý proč bylo dneska nebe modravý když stejně každý zítřek jednou oprýská a zrezaví Snad na konci vět - tak tři tečky zpět někdo zas čeká na Tvou odpověď a právě teď bez ní jen tolik zbytečnejch vět Ptáš-li se proč přenáší láska i hory nevděku ptáš-li se proč tolik je touhy v jedinym člověku až zaplétá se do nití po kterých život sotva šplhá k přežití A na konci vět - tak tři tečky zpět někdo zas čeká na mou odpověď a právě teď nic už nelze vzít - zpět! | Stáhnout |
| 06 - Hlas | Text
Hlas (Caine/Ondr.A.Pellar) Ležel jsem v poušti na kamení a možná čekal znamení že pořád ještě v plameni - zní hlas Tichý jak vánek co ševelí jako dech dítěte v posteli čekám až z nebe zavelí - nahlas Opánky zuj si a pojď dál teď jako bys tu svatý stál tak čeho by ses vlastně bál - říká hlas Já z moře stvořím suchou zem zastavím slunce nad břehem já přece Jsem ten který jsem - říká hlas Jen neboj se - vždyť cíl už znáš i cestu po které se dáš tak ve zmatku rozpoznáš - můj hlas Já přece Jsem, ten který jsem to Slovo spjaté s životem a k tobě zní i pod křížem - můj hlas ... Poušť zůstala - i kamení ale padly brány vězení už není třeba znamení - zní hlas | Stáhnout |
| 07 - Slon | Text
Slon (Ondr.A.Pellar/Caine,Ondr.A.Pellar) Bojíte se, že jste opravdu vznikli z opice? Nevadí! U nás na faře je dost místa pro všechny! Má milá se změnila včera večer v slona od té doby jenom troubí na chobot - a stoná Nechce ležet v posteli vbíhá na silnici a tam troubí smutný blues a plaší - nevěřící Tů tů tů... Proč jenom se změnila milá právě v slona vždyť já mám doma porcelán a teď je - tam i ona! Jak býti řádným křesťanem a správně volit slova lidem všem jít příkladem a přitom - vodit slona! Tů tů tů... A tak jsem jí v neděli doved‘ do kostela ať pan farář poradí co s ní - máme dělat Pan farář se zamyslel - no co s ní budem dělat nechte mi ji tady zkusím vyhnat slona z těla! Tů tů tů... A od té doby na faře netrhnou se dveře prý radostně a ve víře tu může žít třeba i to sebenejvětší zvíře! (Tak máte-li strach třeba, že vy z opice jste vznikli neváhejte - přijďte k nám! tady už jsme zvyklí) | Stáhnout |
| 08 - Pohádka tisíce a jednoho dne | Text
Pohádka tisíce a jednoho dne (Caine/Caine) Píseň kategorie E!E! - evangelizačně erotická Přisedla ke mně jako duch v kostelní lavici ticho se splašilo a vylétlo zvonicí Tak jako v pohádce kde tisíc a jeden den stává se autor sám svým vlastním příběhem Mluvila o lásce, ale já viděl jen zašlou krev na rozbitých zádech, zápěstích a rtech Prý otevřít srdce je jak opustit vlastní rám vystoupit z bárky a jít po vlnách sám Až jediné stéblo nadosah tonoucích životů promění naději na chuť a ochotu A všechny ty příběhy, co se čtou do noci stanou se v jediném způsobu pomoci Tak jako v pohádce kde tisíc a jeden den ožívá cesta, aby i patník byl poutníkem V tom varhany na kůru roztáhly stříbrné čelisti Jeden muž k transportu! - řekl jsem a předal své služební závisti Jen ticho se vrátilo a s pusou dokořán tlouklo mi na čelo - Věřit už musíš sám! Kdo naslouchá příběhům svíček, ví že jsou o vzkříšení na trochu tepla a světla vždycky se promění A tančí v nich víly a zpívají andělé na konci ulice - Kristovi v kostele Tak jako v pohádce kde tisíc a jeden den není už bláznů - každý je básníkem V rozlitém vosku zasychá včerejší noc samota je v tom že chceme buď málo nebo zas moc A ve slově SBOHEM! dál pod nánosem loučení zní - „...za trochu lásky šel bych i po vlnách k ní!...“ Oknem už prosvítá a v dálce štěká mráz vítr si ve dveřích zívá - srdce odbíjí čas Někdy se zdánlivě vůbec nic neděje než patník vykročí a cesta ožije! Tak jako v pohádce i ve světě nad ránem sněžily hvězdy a já vyšel ven sněžily hvězdy a já... | Stáhnout |
| 09 - Tragédie | Text
Tragégie (Caine/Caine) Moje žena vždycky říkávala: Zahraj mi tu autobiografickou!... „Z váženého mistra zůstala jen podobizna!“ „Pouze jeho dílo mistra nepřežilo!“ Antická socha z cihel žel materiál záhy zmizel však tato plátna čistá ta nesou pečeť mistra i znalci už ruce mnou si a umělci rvou si vousy Nikdo se nebrání tak všichni přehání projevy uznání a znovu připijou si (a znovu připijou si) „Z váženého mistra...“ Tak dlouho bylo tabu ta tvárnice támhle vzadu to je stylově čistá kubistická busta - autoportrét mistra prý bez rozmáchlých gest Dokonáno jest! Jen jitra jsou zde tichá když usne k ránu pýcha A z váženého mistra zůstane jen podobizna! | Stáhnout |
| 10 - Za dva | Text
Za dva... (Caine/Caine) Jakákoliv podobnost se jmény skutečně existujícími je čistě náhodná. V podstatě mi šlo právě o to, trefit se do Vašeho jména. Za dvacet let pohne se i skála velké věci rodí se i z mála Když kámen padá ze srdce tak může zůstat díra Přejeme ti ať zaplní ji bratře Petře - víra Za dvacet dní bude dálka blízko i velké trámy byly jednou třískou Když nebe zdá se nadosah a přece se ti stýská Nevím co se stane - Jane ale vím co přitom získáš Za dvacet hodin splní se ti přání i ranné plody mají svůj čas zrání Čím však rostou rychleji tím snáz je vítr skácí Na tobě je - Marie ať svá přání nepoztrácíš Za dvacet minut bude z tebe kráska i velká slova začíná jen hláska Až tě celou ozdobí a půjdeš za svým králem Ze všech sester - milá Ester buď nejkrásnější s málem Za dvacet vteřin můžem být už v cíli i velké starty trvají jen chvíli I ticho má svá nadoraz když ještě kousek zbývá Ta stále stejná slova jenže náhle - Pavle - živá A za jak dlouho vyjde člověk z módy až oblékne si i genetické kódy Za dvacet našich století čas nesmyl tenhle zázrak Teď! Bylo to tak jisté - Kriste rád tu světu půjdu za blázna | Stáhnout |
| 11 - Jablíčko | Text
Jablíčko (Caine/Caine) I krása se kazí zevnitř. Někdy to není zvenčí hned poznat, ale po okoštování... Jablíčko spadlý se stromu vyhlo se větvím vyhlo se kamenu dopadlo do trávy a nic už mu nebrání zůstat hebounkým děťátkem svítání Kdosi se uklání a z dlaní do dlaní putuje vůně a zpívání O to je strašnější pod leskem zevnějším když malinká hvězdička v jadérku jablíčka stesk hnilobou zahání | Stáhnout |
| 12 - Děvče z nároží | Text
Děvče z nároží (Caine/Caine) Až vám někdo bude tvrdit takovou zlomyslnost, jako že tyhle „věci“ rozšiřujou vědomí, pak vězte - Ano, ale ne vaše! To, co tak zdánlivě naplno prožíváte, totiž už nejste vy! Uvnitř se vám zrodil parazit, který začíná žít z vašeho času váš život, zatímco vy sledujete jen stále více se zrychlující trojrozměrnou projekci. A jednou vás vytuneluje úplně! Pohledy na řasách ti ulpí jako mour rány se zacelí a přesto zůstanou Pláště splývaj‘ do noci tvář po větru obrací a drobný se nevrací Tak mi nějak zhořkla umělohmotná krása figurín Čísla povyrostla pod make-upem hlodá cizí splín Jsi jako vábnička lákavá ale falešná opilá holčička už si na nic nevzpomínáš Tváře splývaj do noci nevím jak mám ti pomoci a drobný se nevrací Drobný se tady poztrácí | Stáhnout |
| 13 - Fosilní nálezy | Text
Fosilní nálezy (Caine/Caine) Takovej malej kluk asi tak dvanáct, třináct let vnutil se mi domů že prej chce vidět ten můj svět Prstem projížděl hřbety knížek To už si všechno čet? párkrát bouchnul do bubnů drnknul do kytary Tak co! Co dělaj tvoje ideály Trochu trapný ticho mraženej jsem zůstal sedět No no ! Co ty o tom vlastně můžeš vědět Můj příběh nikdy nekončí vypráví o partě snech a věčnym klukovství vypráví o indiánech z knížek Karla Maye o Rychlejch šípech o zlatejch zrnkách co ulpívaj v sítech Vypráví o strachu z nicoty ze světa dospělejch a slovech vyvřelejch z ústupků za ploty Fosilní nálezy mých vypůjčených let Máš pravdu - jdu do toho prolínám | Stáhnout |
| 14 - Před oltářem | Text
Před oltářem (Caine/Caine) Můžeš dělat věci podle návodu, ale uvnitř? Dokud tě to nezačne od podstaty proměňovat, dokud se krajina nezačne přibližovat, dokud nevznikne vztah, ten nejúžasnější vztah, jaký kdy člověk může mít, dokud... je to jen forma. Stál jsem sotva o patro výš stál tam a bál se že nepůjdeš blíž a cítil srdce jak mi buší jak se chvěje napětím jako v ten den kdy si přeješ ačkoli neumíš přát kdy se ptáš ačkoli nemíníš dát kdy máš pestrý šaty a vedle tebe já jak trestanec - černá a bílá naivní uprchlík z rodokapsů A možná jen poutník co mizí od neznáma k nedohlednu - jenom obrys Stál jsem sotva o patro výš stál tam a věděl že jednou porozumíš až stvoříš ticho a projdeš tmou jediné - Sbohem! - a v něm Nashledanou! A cítil srdce jak mi buší jak už chvěje podhradím A stejně tě nezradím! | Stáhnout |