ROCK & POP – 1997, číslo 2., strana 98 - rubrika "Články"
Znouzectnost deset let, deset alb
Úvod
Tahle skupina je na Plzeňské rockové scéně jakýmsi ošklivým káčátkem. Aspoň pro většinu zde tvořících hudebníků. Neboť ačkoli oni makají a dřou, přijdou nějací neumětelové a vypálí jim rybník. Anebo je to jinak ? Říkají si velice výstižně Znouzectnost (občas se lze setkat i se zkratkou ZNC) a jsou vítáni hudebními příznivci v celé republice. Proč? To se tu nedočtete. Tento materiál si klade jiný cíl - faktograficky zachytit to nejpodstatnější, co kapelu za deset let existence potkalo. Skupina sama se brání vysvětlování podstaty své tvorby - to nechává na každém jednotlivém posluchači. Lze zmínit snad jen to, co je od počátku poznávacím znamením ZNC: potrhlý humor, svérázná filosofie a netuctový pohled na svět. Včetně lehce provokujícího způsobu jak písemné prezentace názvu skupiny, tak jakési poloanonymity hudebníků plaše se ukrývajících za přezdívkami. A tak přistupme na jejich hru a pojďme do děje.
I.
Když se v roce 1986 navrátil nepříliš napraven z vojny Caine (před službou vlasti bubeník úřady obávané skupiny Kuličkové ložisko), začal se pochopitelně rozhlížet po kumpánech pro další hudební provoz. A protože vrána k vráně sedá, padla volba na kytaristu a zpěváka Dému a bubeníka Jožžina ze snad dvakrát vystoupivší skupiny Zastávka Mileč, která již tehdy díky svému demu byla u určité obce posluchačů nesmírně populární. Dva bubeníci jsou však na trio moc, a proto se Caine prezentoval s kytarou ozvláštněnou do toho času pro svět nepoznaným dvoutónovým laděním. Chyběla však basa. Do doby než Déma získal tip na jistého mladíka, který měl údajně doma na zdi překrásnou baskytaru. Měl. V životě však na ni nebrnkl - sloužila jako dekorace v pokoji výtvarničinou posedlého Goldy. Ale jsa pro každou legraci, dotyčný se rozhodl, že to na ni zkusí. Po rozpačitých začátcích plných vzájemného ohledávání došli hoši k závěru, že osud chtěl, aby na poli hudebním vytvářeli „Znouzectnost". K prvnímu veřejnému vystoupení došlo v listopadu 1986 na „přehlídce mladých talentů", kterou tehdy v plzeňském klubu Oko zvučil Václav Běhavý z Odyssey. Nikdo jiný se toho totiž neodvážil, neboť šla fáma o značné kontroverznosti vystupujících. Kromě ZNC hráli ještě OPM, PVC, Tančírna a Tepláková holka. Po koncertu se členové Znouze nad svým výkonem hluboce zamysleli: vyplynula z toho téměř roční absence na pódiích s o to vydatnějším pobytem ve zkušebně. Tam v únoru 1987 natočili první demo Vítejte v blázinci hraje vám Znouzectnost. Tvorbu ZNC lze od počátků vlastně dodnes charakterizovat třeba takto: ačkoli z ní čiší naléhavost sdělení folku a razance i nahota punku, jde v podstatě o odvrácenou stranu popu, která svou bezostyšnou jednoduchostí mnohé instrumentálně zdatné samožrouty asi nepotěší. 5.9.1987 vystoupila Znouzectnost - spolu a Bradavicí - na I. Hodokvasu v Plzni Božkově, poprvé před větším množstvím spřízněných duší. O dvacet dnů později hrála tamtéž opět a tenhle večer se zaryl do paměti hlavně díky následnému tragickému skonu bubeníka Jožžina. Ve třech ( když za bicí usedl definitivně Caine ) Vystoupili koncem října na neveřejném městském kole Festivalu politické písně, který byl tehdy sloučen s Rockfestem 88. Zde získali uznání od předsedy poroty Vojty Lindaura (tehdy redaktora měsíčníku Gramorevue), Který u nich rozpoznal jistý talent a originalitu. Ač je nominoval na místo druhé, výsledkem kompromisu s konzervativní částí poroty byla nakonec pozice třetí s tím, že na následném gala večeru ZNC nevystoupí. Znouzectnost prostě svazákům nějak nepasovala do scénáře. Celkově tedy bylo v roce 1987 odehráno sedm veřejných vystoupení včetně posledního, v bytě u Caina pořádaného vánočního koncertu, který proběhl v úžasné atmosféře.
II.
V lednu 1988 posílil zbylé trio kytarista Bowí, v minulosti rovněž člen Zastávky Mileč. Dokumentarista Jindra Marek natočil se Znouzí amatérský filmový klip na píseň Já tu jsem. Koncertů začíná přibývat, v červnu mimo jiné Znouzectnost poprvé hrála v Praze ( na Opatově s Helmutovou stříkačkou, Do řady! A Masomlejnem ) a něco později na opět neveřejném kole Rockfestu 89. Od září do prosince s kapelou vystupovala zpěvačka Renka. Rok, během kterého ZNC odehrála sedmnáct koncertů skončil prosincovou veřejnou nahrávkou druhého dema Happy Xmas v kostele Sboru Karla Farského, kde poprvé zpívala Ema, která v následující pětiletce zdobila zvuk kapely i sopránovým a později altovým saxofonem. Zde také vznikl druhý klip - podkladem byla píseň Dračí setba.
III.
Na jaře 1989 Znouzectnost absolvovala do té doby „nejviditelnější" vystoupení na národním finále Rockfestu 89 v Praze, kam byla nominována dramaturgy koncertu Stranou? Vpřed! Spolu s dalšími Plzeňany Velký žert a Ložisko. Záhy odešel Bowí, dál se hrálo ve čtyřech. Ohlasů i pozvání přibývalo: festivaly Rock & Švanda Strakonice, Bohemian Rocquell v tehdejším PKOJF, Rockmise Sokolov, Hrají a zpívají... (poprvé na akci známého plzeňského aktivisty Ivana Jáchyma v doubravecké Svornosti), Rockfest 90. V tehdejší zkušebně na plzeňském Petrohradě vzniklo třetí demo Obludný Neználek. V tomto revolučním roce měla skupina třicet sedm veřejných produkcí.
IV.
Rok později to již bylo o deset vystoupení více, z těch nejvýznamnějších uveďme Punk dětem v plzeňském DK, poslední - již nesvazácký Rockfest v Sokolově, Koncert pro opuštěné psy a kočičky nebo Koncert pro Čínu na plzeňském náměstí Republiky. Uskutečnily se také první výjezdy do Bratislavy ( Klub Novodvorská a amfiteátr v přilehlém Senci). Koncem srpna došlo ve studiu Českého rozhlasu Plzeň zásluhou Vaška Prokeše k pořízení prvních deseti snímků, byť novodobou uměleckou cenzurou záhy smazaných. V listopadu odehrála Znouzectnost historickou taneční zábavu v Kornaticích, kde získala úplně první honorář - každý v kapele obdržel pětikylo na ruku! V tehdejším čtyřstopém studiu Družba na Lochotíně vzniklo čtvrté demo Odrhovačky a Baladajky. Znouze debutovala i na vinylu, pro kompilaci Punks Not Dead pořídila nahrávky písní Krysař a Převrat v banánové republice ve studiu Řitka.
V.
V lednu roku 1991 absolvovala Znouzectnost (spolu s Otcovými dětmi ) první koncert v tehdy začínajícím plzeňském rockovém klubu Divadlo pod Lampou, dále hrála mj. na Koncertu Volyňským Čechům, poprvé v pražském klubu 007, na Festivalu duševního zdraví v dobřanské léčebně a také dvakrát v Lucerně, kde při její produkci na prosincovém maturitním plese údajně tančil i pan prezident. Hlavně ale přišla první nabídka od Kocoura, šéfa vydavatelské firmy Globus, k natočení alba dosavadních největších hitů.
VI.
Deska se nakonec objevila v roce 1992 pod názvem Ukolébavky pro nevhodné loutky poprvé (a naposledy) na všech druzích nosičů, tj. LP, CD a MC. Nutno ovšem zdůraznit, že skupina samotná ji nechápe jako svou první, protože za běžná řadová alba považuje i předcházející demokazety. Vznikl též třetí klip na song Ukolébavka. Tím končí éra demonahrávek, Ukolébavky .... a všechny následující snímky jsou již nosiče oficiální. Ještě v témž roce vychází péčí hudebního vydavatelství Avik album Znouzectnost uvádí své hosty na vlnách rádia bla bla plus, reflektující zklamání soudných lidí nad tehdy začínajícími privátními FM stanicemi. Prostor zde kromě hostitelů dodaly i spřízněné kapely, např. Bon Pari, Petr Mach či Otcovy děti. Druhou spolupráci s Globusem prezentuje sedmé album, křehké Mé království (1993) včetně klipu Černej Šerif a třetí a poslední pak elpíčko Folcore ze čtyřiadevadesátého. Tento rok s sebou přinesl pro kapelu další zásadní zlom - v roli manažerské šedé eminence se jejího provozování ujímá Ivan Jáchym a většina hudebníků přestává pracovat. V květnu přichází první hraní v pražském KD Vltavská, kam přenesl svoji scénu klub Belmondo, a právě tady začíná návštěvnický boom - na Znouzi sem dodnes pravidelně chodí vždy minimálně osm set návštěvníků, a to zde hraje téměř každý měsíc... A s nabitými sály se kapela setkává prakticky všude. Ještě předtím, přesně 2.10.1993, však se ZNC naposledy vystoupila saxofonistka Ema, aby se záhy na její místo postavil (zpočátku jako host) kytarista, skladatel, zpěvák a hudební všeuměl Přéma, dosud kapelník skupiny Navzájem. Nebyl pro ostatní nikým neznámým, neboť již dřív se účastnil mnoha nahrávacích frekvencí ZNC jako hostující hudebník, technik či poradce.
VII.
Rok 1995 přinesl Znouzi jako důsledek stabilní popularity téměř stovku koncertních vystoupení především v klubech a na festivalech, ale i ve venkovských kulturácích. V květnu vydal Avik sólové album Démy nazvané Démophobia aneb Plzeňské pověsti, písně a jiné plísně, kde jej samozřejmě (kromě dalších hostí) doprovázejí jeho kolegové s výjimkou Goldy - ten však zase spískal obal. A konečně albem desátým je Kapitán Mlíko z podzimu 96, vydané tentokrát na vlastní značce Sisyfos Records. Jeho vydání již Přéma přihlížel opět jako občasný host, když poslední srpnovou sobotu po koncertě v Hradci Králové na post stabilního člena rezignoval. V současnosti se ZNC opět pohostinsky vystupuje ztracená dcera Ema a také další zpěvačka Romana. A to je vše o prvních deseti letech plzeňské kapely Znouzectnost. Stručněji to nešlo - naopak tento text by mohl být daleko košatější. Ale podstatná je hudba. Dnes tvořená třemi svéráznými osobnostmi, kterým se splnil klukovský sen oslovit masy spřízněných bez ztráty soudnosti a s patřičnou dávkou nadhledu a vkusu. Pokud by předchozí řádky ve vás vzbudily zájem o písničky ZNC, je možno si všechna uvedená alba stále u kapely zakoupit. Obsahují výlučně vlastní tvorbu (až na Veselé Vánoce z Happy Xmas pozn. HonZa), kolektivně podepisovanou. Kdo co složil není podstatné. Ale mezi příznivci kapely je dost takových, kteří umějí jednotlivé autorské rukopisy dokonale rozlišit...
|