2004 - časopis Rock Pop - rubrika Interwiev - redakcí nezkrácená verze

Rozhovor

- Pátral jsem ve starších číslech Rock & popu, našel jsem v nich spoustu recenzí na vaše desky, jeden rozsáhlejší profil, ale poslední rozhovor jste tomuto časopisu poskytovali před 11 lety. To se záměrně médiím vyhýbáte?

* My se nevyhýbáme skoro ničemu. Všechno je to spíš o tom, jestli se "média" nevyhýbají nám. Když už o nás někdy něco vyšlo - a to se netýká jen R+P, tak aktivita vyšla vždycky z někoho, koho zaujalo to, co děláme a kdo výsledný "vytěžený" materiál dokázal do těch časopisů dostat. Což asi nebylo vždycky jednoduché, protože ze spousty důvodů nejsme pro tyhle účely až zas tak zajímavý objekt. Nikdy jsme nebyli součástí nějaké vlny co zrovna frčí, nechodíme mezi ty "správné" lidi, žijeme celkem poklidným životem, tak co taky s námi. A vzhledem k tomu, že většina věcí, které se na stránkách hudebních periodik objevují, se tam dostává na zakázku velkých vydavatelských firem a další velká část věcí zase vychází na základě osobních vazeb "kdo s kým, kde, jak a proč", tak si myslím, že i to, co o nás zatím vyšlo, je docela úspěch :-) Asi i jde se leckams nacpat systémem "dveřma mne vyhodí, oknem tam vlezu" a soustavnou otravností donutit zodpovědné osoby k ústupu, ale na to je potřeba hroší kůže, dobrý žaludek a nátura. A to z nás ani jeden nemá. A vlastně ani důvod.

- Historie kapely na vašich internetových stránkách začíná rokem 1978. Vaše diskografie (včetně demonahrávek) představuje úctyhodný počet položek. Všechno nasvědčuje tomu, že jste úspěšná kapela. Měli jste nějaký cíl, kterého se vám ještě nepodařilo dosáhnout?

*Vážně 1978? No to snad nebyly ani kořeny, ale jen hlína a kamení.... a mluvit o ZNC jako úspěšné kapele je taky trochu...zcestné. Určitě se to nedá říct na základě velikosti diskografie. Jako úspěch se dá brát snad jen to, že vůbec ještě fungujeme a že se pořád nacházejí lidi, které oslovují naše písničky a kteří jsou ochotni vydat své krvavě vydělané peníze za vlezné na náš "koncert" nebo CD a tím nám umožňují dělat to, co děláme a celkem bezstarostnou existenci. A ty cíle? No - jelikož jsme vznikli v době, která zas tak moc velké rozlety neumožňovala a taky jsme vždycky byli spíš lidi, kteří si hrajou na to, že jsou kapela, než doopravdická kapela, tak to vůbec není moc horké. Nechci tady fungovat jako nějaká hlásná trouba ZNC, ale co má paměť sahá, tak jsme nikdy žádné cíle neměli. Caine sice svého času vykřikoval něco o stadionech, leč poté co zjistil, že asi doopravdy platí /až na malé výjimky/ rovnice - "Velký úspěch * mnoho práce" - ty výkřiky utichly :-) ... a taky kdoví, jak to vlastně myslel....třeba myslel stádia:-)

- Na vašich internetových stránkách www.znc.cz je možné si stáhnout písničky ve formátu mp3, přičemž jejich stáhnutím se posluchač "zavazuje poslat pohled pro ZNC . Chodí vám pohledy? A co s nimi děláte?

* To je jako s těmi profláklými trpaslíky. Většinou je zahazujeme. Ale poctivě řečeno - sice vzhledem k množství stažených věcí těch pohledů chodí minimálně, ale i tak to potěší. A sem tam jsou tam i docela kuriozity - Nový Zéland, USA, Kanada, Japonsko.... většinou od lidí, kteří tam pracují nebo studují a někdy, když se jim zasteskne po domově, tak šmejdí na webu....

- Když už jsme u toho stahování. Zabíjí podle tebe kopírování hudbu, nebo ji naopak zachraňuje, jak tvrdí Jan Burian?

* On má pravdu. Sice takovou hodně zredukovanou a ořezanou, ale má. Kopírování udržuje souvislosti. Ty důvody vypalování a kopírování jsou samozřejmě úplně jiné na západě a jiné u nás a taky všechny ty "antikampaně" nejsou nic nového - ještě si dobře pamatuju samolepky z osmdesátých let "Home taping is killing music" na pašovaných deskách. Dneska se jen změnily technické prostředky a internet to všechno ještě víc usnadnil. Hudbu, nebo spíš písničky, udržuje při životě spousta věcí a ta nejpodstatnější je, aby se dostala mezi ty, kterým je určena a tím vlastně dostávala smysl. Celý hudební průmysl vždycky stál z největší části na "týnejdžrech", kteří prostě /u nás/ nemají na to koupit si každý týden pět CD, které by je zajímaly, za ceny, na jaké je vyšroubovaly velké firmy za posledních deset let. Když vyjde CD začínající kapely, která se potřebuje dostat do podvědomí lidí za 400,-, tak je to neprodejné a pro tu kapelu silně kontraproduktivní. Skoro nikdo si to nekoupí, a pokud za nimi nestojí někdo, kdo to protlačí alespoň do rádia, nikdo nepřijde na koncert, jelikož je nebude znát nikdo mimo velice úzký okruh kamarádů a lokálních fanoušků. A málokdo ustojí systém jezdit roky poctivě po klubech pro pár lidí, po letních festivalech, a prostě si popularitu vyjezdit, jako se to z větší části povedlo v poslední době třeba Vypsané fixe, kterým už pak hodně pomohli kluci z Ameby. Ceny nosičů by určitě neměly být překážkou šíření muziky mezi lidi. Ony už pomalinku klesají, ale pokud se většina zainteresovaných naučila v průběhu let vypalovat, tak teď už ji nějaké kosmetické úpravy nepřesvědčí k opaku. Z hudebních nosičů se stalo luxusnější zboží, než by mělo být /alespoň podle ceny vzato/ a ta část populace, která peníze má, zase má většinou také jiné zájmy a jiné způsoby, jak je utratit. Takže prodejnost rychlým tempem klesá, zlatá deska už se dává za 10 000 prodaných kusů, což je směšné a dvojnásob směšné je to i vzhledem k tomu, že jsou u nás party, které dokážou i dneska prodat 100000 kousků. No tak co to znamená? Buď že na tom "většinovém" trhu vychází blbosti, které nemají předpoklad oslovit lidi, nebo že něco nefunguje. Nebo oboje dohromady, což je hnusná představa, ale asi to nemá ke skutečnosti daleko. A ten náš malý trh vezdejší se pomalu hroutí:-) Chápu, že CD, které stojí venku v přepočtu na české šušňáky třeba 500,-, nemůže u nás stát 200,- /i tak to tady vychází dost často ještě dráž něž těch přepočtených 500,-/, ale v souvislosti s českými interprety mi přijdou legrační občasné hlášky zástupců velkých firem, že náš interpret nemůže stát méně, než ten západní, protože je také kvalitní. Jasně - ať stojí taky těch pětset, ale až se bude prodávat celosvětově po kýblech jako ty západní věci. Nebo že mají velké náklady na produkci... no, to je ale jejich problém. Když čas od času prosáknou částky, za jaké si přeplácejí ta prodejnostně největší česká esa a jak jsou postavené smlouvy na jejich desky na pár let dopředu, tak se nikdo nemůže divit, že mají velké náklady. Nebo že čím víc se vypaluje, tím víc se musí zdražit, aby se to vyrovnalo... můj ty smutku, taková blbost. Tomu přece nemůžou věřit ani oni sami. Dělal jsem pár let v krámě s muzikou a pamatuju si, že když vyšla nějaká nová deska za cca 150 - 200,-, tak si ji osm z deseti zájemců koupilo. Za ty čtyři kila je to jeden z deseti. Tenhle nepoměr se prostě nedá dohnat vyšší cenou. A pokud je venku cena jednoho CD zhruba stejná jako obyčejný oběd někde v bufíku, tak to znamená, že u nás jsou buď drahá CD nebo levné obědy. Pokud platí ta druhá varianta, tak je dobře, že si toho ještě nevšimli manažeři z oboru stravování a nechtěli také bleskově dohnat ten rozdíl za západním světem...:-)
No a tak ti, co muzika z nějakého důvodu zajímá víc než jen kulisa, to podhoubí, které roztáčí celý ten systém a živí hlavně tu "živou" a klubovou scénu, ze které pak vyrůstají mimo jiné i ty komerčně úspěšné kapely a projekty, co by si tam asi měly hledat i ty velké firmy, hledají svojí cestu, jak se k ní dostat. A pokud je to vypalování.... no tak holt jo. Asi jde o to mít možnost vybrat si, jestli si to koupit za relativně rozumné peníze jako originál s obalem, nebo to udělat jinak. A cena většiny toho, co tu vychází, prostě moc velkou možnost volby nedává. A navíc se to už stejně začíná všechno měnit a čím dál tím víc přibývá partiček, které už ignorují a vlastně ani nepotřebují vydavatelství jako takové a jedou si to sami a posvém. I díky internetu a možnosti vydat si CD za pár kaček, což už dneska může fakt každý. Teď se mi shodou okolností dostalo do ruky CD i s tištěným papírovým obalem kapely, která je přidává ke každé vstupence na koncert. Což je dobrý fór a o těch výrobních cenách to dosvědčuje leccos.
Stejně - vzhledem k tomu, že za mořem už všechno směřuje k tomu, že se / a také díky internetu/ opět vrátí singlový trh, jako to bývalo do nástupu šedesátých let, a lidi si budou stahovat písničku za dolar či kolik, což je pro " Major labels" ideální stav díky všem těm variacím MTV a podobně. Díky provázanosti toho, že vlastně každé odvysílání klipu je obrovská reklama, dostávají ideální možnosti prodávat celosvětově kvanta "zboží" hned teď, tady a zítra zas něco jiného a pozítří taky. Za symbolickou cenu, která jim ale vynásobená globálním měřítkem může sypat neskutečný prachy:-) Možná se za čas skoro úplně oddělí takhle "komerční" scéna, kde mohou vznikat dneska klidně už i neexistující virtuální projekty, od té "klubové" či "živé" scény a každá si najde své vlastní úplně nové zákonitosti, podle kterých bude fungovat. A co si budem povídat - ta klubová scéna bude vždycky menšinová záležitost. Ne horší, ne lepší, ale menšinová.

- Na stránkách mě dále zaujaly akordy k některých písničkám. Víte třeba o tom, že by si vaše skladby hráli lidé se španělkami u táboráků?

* Stává se to. A nejlepší je, někam se náhodou nachomýtnout nepoznán / což není zas tak velký problém/ a třeba večer mezi vodáky na Berounce se mezi všemi těmi provařenými fláky ozve povědomá věc... :-) nebo v lesích kolem Boskovic.... :-)))

- Kapelou prošla řada členů. Podle stránek tvoříte současnou sestavu jen tři (ty, Caine a Déma). Jaká je role stálých hostů?

* My tři jsme tam jako "kmenoví" členové, takové ty patníky obrostlé mechem...
A co se stálých hostů týká... Na jednu stranu je trochu přehnané říkat stálí a na druhou stranu je trochu málo říkat hosté: - ) jsou to takoví hybridi :-)
K tomuhle stavu došlo v době, kdy od nás odešel Přéma Haas, což byl "regulerní" člen. Před ním to bylo podobné, když odešla Ema nebo i Boví, ale tentokrát to dopadlo tak, že nás to dost otrávilo a že v písničkách, které vznikaly určitým způsobem práce, byly často najednou díry, které nešly ucpat, a nás nebavilo předělávat to do jiného tvaru a některé ani nešly hrát. Tak jsme si řekli, že už to dál budem dělat tak, že ty písničky dotáhneme do tvaru, který jsme schopni hrát ve třech, a pokud s námi bude hrát někdo další, tak jako host , protože je prostě nepříjemné, když se na vás po letech vykašle někdo, na kom vám záleží, i když třeba pochopíte důvody, proč už to nechce dělat, a u hosta je jasné, že ve vzduchu vždycky visí ta možnost, že nebude mít čas, chuť nebo náladu. A ti eventuelní hosté si své party dodělají do toho našeho prefabrikátu, takže bude několik variant, jak se to dá hrát. No a takhle to funguje od roku 1996 a lidi navštěvující akce, kde se vyskytujeme, ten model vcelku vzali zasvůj. Svým způsobem je to docela dobrodružství, protože vzhledem k nestálosti jak výběru písní playlistu, tak sestavy, a toho, že nikdo z nás není typ muzikanta, který by za všech okolností předváděl nazkoušený perfektní a pečlivě odvedený výkon, nikdo /včetně nás samotných/ vlastně neví, jaký bude průběh večera. A tudíž je každá ta akce trochu jiná. Což je svým způsobem osvěžující. Teda - někdy i ne.
No a co se našich hostů nehostů týká - oba mají navíc své projekty, kde jsou vázáni jako "kmenoví", v podstatě nenahraditelní členové, takže ty koncertní sestavy jsou opravdu hodně plovoucí, a tudíž jsme na našich stránkách zavedli i uvádění konkrétních sestav na konkrétních koncertech - pokud nedojde k nějakým neočekávaným změnám, je to většinou dost přesné, a pokud je nějaký nešťastník fixován na některou konkrétní sestavu, je předem informován, upozorněn, seznámen a varován:-)

- Jak se to stalo, že se z tebe jako kapelníka oblíbené rockové skupiny stal "pan vydavatel"?

* Za prvé nejsem kapelník, to je legrační představa, protože vnitřní fungování ZNC je něco mezi totální anarchií, komunismem a rezervací ohrožených druhů, do čehož jen nahlédnout by pro naprostou většinu standardně fungujících hudebníků a umělců znamenalo hrozbu zbělení všech vlasů, vypadání zubů, vyblednutí tetování a odchod do předčasného invalidního důchodu. My jsme to asi vydrželi tak dlouho jen díky tomu, že se možná nějak podvědomě snažíme vyhýbat konfliktům, a když už nějaké vyplavou, tak se buď nechají vyhnít, nebo se projde cestou nejmenšího odporu, což asi není úplně nejzdravější systém pro jakoukoliv práci ani pro výsledný tvar písniček co děláme, ale nejsem si jistý, jestli je pro nás nějaká lepší alternativa. Každopádně - ještě pořád stojíme na nohou na rozdíl od spousty padlých, což znamená, že určitě existují i horší alternativy .
A slovo "vydavatel" je taky hodně nadsazené. Nechal jsem si udělat živnosťák z prostého důvodu, že ho dost často vyžadujou ve fabrikách a podobně. Je to tak jednodušší, i když by to určitě šlo i bez něj. A taky nefunguju jako klasický vydavatel - dělám víceméně jen naše věci, takže se po letech zlegalizovalo to, co už jsme v malinkém měřítku dělali za bolševika. Je to víc koníček, než cokoliv jiného.Taky jsem zvyklý všechno si sám oběhat a ohlídat a představa, že bych se měl starat každý měsíc o několik projektů, mne upřímně děsí. Ta zhruba jedna deska za rok je akorát:-)))

- Některá starší alba ZNC vyšla u zavedených, ale přesto nezávislých vydavatelství (Globus, Avik). Zkoušeli jste někdy oslovovat i nadnárodní vydavatelství? Nebo se snažíte za každou cenu si udržet nezávislost?

* Byl bych nerad, aby ZNC byla brána jako kapela, která se programově snaží být nezávislá, i když to dobře zní a asi by to i leckomu udělalo radost.
Spíš by nám v době, kdy to možná bylo aktuální, přišlo srandovní někam nabízet to, co jsme dělali. Ani jsme k tomu neměli motivaci a ten potřebný kus drzosti. A dneska už je to jedno. Vždycky to bylo tak, že nás oslovili lidi zvnějšku, které zajímalo to, co děláme. Ať už to byl třeba Venca Prokš, díky kterému jsme nahrávali zadarmo v plzeňském rozhlasovém studiu půlku Odrhovaček, Lexa Švamberk, který si nás vybral na sampler Punks not dead, k jehož nahrávání dala v plén svoje sklepní studio v domečku v Řitce Helena Vondráčková...hahaha, Jirka Sláma z Aviku, nebo Kocour z Globusu, kterému patří dík, že nás nikdy do ničeho netlačil, vždycky nám vzal to, co jsme mu přinesli a nesnažil se v tom vrtat. Jen jednou nám domluvil rozhovor tuším do Filipa, či co to bylo, a jen jsme se na sebe podívali a bylo jasné, že tohle asi ne. Kdyby za námi tenkrát přišli z třeba z Monitoru a chovali se k nám stejně, tak bychom ty desky vydali u Monitoru.
A pak, ještě za éry Globusu, při tom našem způsobu fungování v určitou chvíli začalo být vlastně jedno, jestli nás vydává firma nebo si to budem dělat sami, a nakonec bylo i výhodnější zase se vrátit k tomu "udělej si sám". A největší roli v tom hrály obyčejné kupecké počty.
Ještě jsem si vzpomněl, že asi v devadesátém roce za námi přijely dvě paní, tuším, že z tehdejšího Pantonu, vzaly si Neználka a Odrhovačky, že se ozvou a že mají zájem a tak dál. Ozvaly se. Že asi ano, že je to zajímavé, že jim to někdo ukradl z auta a že se ještě ozvou. Což se samozřejmě nestalo.

- Ze starších demonahrávek ZNC vyšly v reedici na CD kolekce Obludný Neználek a Odrhovačky a baladajky. Dočkáme se i starších kolekcí, třeba debutu Zastávka Mileč?

* To je docela legrační, že se na tohle ptáš, protože k vydání Zastávky zrovna začínáme dávat dohromady materiál. Déma hledá nějaké fotky, což se mu moc nedaří, neb jejich majitelé jsou kdesi v prachu, takže jestli si tohle přečte někdo potrefený, ať se kouká ozvat :-). Letos to bude dvacet let, kdy ta kazeta vyšla, a tak to snad do konce roku stihnem :-)
Apropo - Zastávka Mileč není demonahrávka ZNC. Byla to kapela, která fungovala jen asi dva roky, a přesto své tlapy otiskla nesmazatelně do pevného českého bláta. Neexistuje již.

- Zatím nejnovější nahrávka kapely vyšla jako dvojalbum pod názvem Tvrdí kluci nepláčou. Proč jako dvojalbum, když by se všechny písně vešly i na jeden disk?

* To je přece vysvětlené přímo v bookletu CD... sice je to podané takovou trochu zavádějící formou, ale ty věci nám byly opravdu vytýkány a tudíž jsme to zneužili k obrazu svému...
....ale celkově je to spíš fór, který spousta lidí vzala naprosto vážně, což je, vzhledem k formě, jakou je to podané,dost překvapující. A prvotní impuls k téhle podobě dal nevědomky už před pár lety Déma, když pořád mrmlal, že naše desky jsou dlouhé a že nevydrží CD poslouchat na jeden zátah. A když jsem se ho zeptal, jestli mu to nevadí u kazet, třeba u Neználka, který má devadesát minut, tak řekl že ne, protože nemaje autoreversu, musí je v polovině vyndat z přístroje, obrátit na druhou stranu a tím rozbít tu neuchopitelnou dlouhost. A tak jsem ho chtěl potěšit tím, že si bude muset ta cédéčka vyměnit, ale asi se to minulo účinkem, protože už stejně poslouchá jen některé folkaře a pak chrochtaly, čímž myslím hodně husté a tvrdé kapely :-)

- O ZNC se stále občas mluví jako o punkové kapele. Ale hráli jste vůbec punk? A hrajete ho dnes?

* K tomu by ti asi každý z nás řekl něco jiného, ale skutečnosti se asi nejvíc blíží to, že díky punkové vlně sedmdesátých let vlastně hrajeme. A ta opožděná inspirace nespočívala ani tak v tom hudebním stylu, ale tím, že punk dokázal vrátit muziku ze stadionů zpátky na ulici, zase něco rozčeřilo stojatou vodu, najednou mohl kapelu založit opravdu každý a vůbec nezáleželo na tom, jestli jsi byl muzikant a uměl hrát nebo ne. Písničky se dají dělat i na dva umaštěné akordy - jde jen o to, jestli tě to baví. A to, zároveň s naším způsobem fungování a tou takzvanou nezávislostí, je asi jediná podstatná styčná plocha s punkem, tak jak to vnímáme my. Jinak je ten šuplík spíš na závadu, protože se do něj skoro nic nevejde a zvlášť tady. Byli jsme se podívat na koncertu The Stranglers, což je podle mne jedna z nejzajímavějších kapel té první punkové vlny, v Lucerna music baru v Praze a nemám pocit, že by tam bylo přepunkáčováno. Z těch lidí, kteří si u nás berou programově slova "punk" a "punková scéna" do pusy, tam snad nebyl ani jeden. Takováhle kapela se u nás prostě nevejde do toho umtaumtaafurtpryč šuplíku. Tady pořád někdo řeší, jestli tohle ještě ano a tohle už ne, jako kdyby to nebylo jedno. A když se zeptáš desíti lidí, co je to vlastně punk, tak dostaneš deset různých odpovědí. A tak jednoduše řečeno - nemyslím si, že bychom někdy byli punková kapela v tom smyslu, jak to asi myslíš ty :-)

- Na značce Sisyfos Records nevycházejí jen tituly ZNC. Vydal jsi například sólovou desku vašeho bubeníka Caina a také dosud nevydanou nahrávku Otcových dětí. Zapomněl jsem na něco? A co připravuješ dalšího?

* Vyšla ještě Musica vagantium, což je středověká záležitost a mimochodem mateřská kapela Romany, dvojka Démophobie, ke které snad Déma v dohledném časovém horizontu přidá další díl a plzeňská partička "Laik", což je takový písničkový bigbítek .Bylo mi trochu líto, že ty pěkný písničky, co dělají, vydávají takovým tím nakolénózním samopalem. Sice si nejsem úplně jistý, jestli se ty náklady vrátí, ale co, zas takový ranec to nebyl a alespoň se to zkusilo.
Otcovy děti si Jarda Svoboda připravil a vydal vlastně sám, jen jsem mu to přikryl logem a trochu vypomohl. Svým způsobem považuju za čest, že jsem se na té desce mohl nějak podílet. Za prvé tam hraje určitou roli nostalgie, a za druhé si myslím, že "Noc a den" patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy vyšlo. Vzhledem k tomu, že je to už asi dvanáct let stará věc, tak to působí neuvěřitelně čerstvě. A navíc se to, dle předpokladů, už skoro zaplatilo, takže se ta pomoc nedá brát ani jako dobrý skutek.... :-)

- A co nějaké příští album Znouzectnosti. Kdy se dočkáme?

* To nevíme ani my sami. Pořád se dělají nové věci, zatím je jich něco kolem třinácti, ale vzhledem k naší stále větší lenosti je to, jak se zpívá v jedné /ještě federální/ písni, "vo hviezdach".