1993 - časopis Rock Pop - rubrika Live - Znouzectnost, NPSDB - Praha, Malostranská beseda, 7.12.1993

ROCK & POP – 1993, číslo 25., strana 30, rubrika "Live"

Znouzectnost, Nahoru po schodišti dolů band - Praha, Malostranská beseda, 7.12.1993

Další díl Rock & Pop Shows přivedl na pódium Malostranské besedy Znouzectnost, jedny z největších miláčků západočeských škrabáků. Ačkoliv velký promotér Ladislav několikrát ventiloval své obavy z malé návštěvy, mohl na ně zcela zapomenout. První chod obstaral sporadicky vystupující Nahoru po schodišti dolů band. Legendární novovlnný team páchal průřez svou desetiletou kariérou a volně míchal vykopávky typu Jede, jede, Soda bicarbona či Vožeň se (s potěšením jsem vyslechl svou oblíbenou Praporčici Hildegardu) s novinkami (Sestřička Krista). Divil jsem se, že s odpichem hraná ´kyselá prdel´ nepřinutila diváky, šetřící se na ZNC k pohybu, Schody by si to rozhodně zasloužili. Jejich blok měl v podstatě pouze jedno slabší místo, totiž úpravu Honky Tonky Woman, slyšel jsem ji čtyři dny předtím od Mišíka a tohle byl druhý odvar. Hned další ´cover´ však mohl kandidovat na nejlepší písničku večera. Osmdesátiletá O svini a pávu z produkce Červené sedmy je sice hrozná odrhovačka, ale má velké charisma. ´Schody´ končily svůj set údernou Pytlíky ČSA a přišel čas pro zástupce města piva.
Krátce po deváté skončila perestrojka pódia a Znouzectnost odstartovala svou produkci stejně jako na svém aktuálním albu Zlatým hřebíkem noci, další to variaci na téma odplaty ´chlapů´ veselícím se feudálům. Odpočatí týnejdžři se jali zběsile pogovat, i když, mám dojem, toužili spíše po směsce profláklých pecek z Neználka nebo Baladajek. V pozměněné sestavě hrající ZNC (základní trio Caine-Déma-Golda doplnil zpočátku spíš viditelný než slyšitelný druhý kytarista) jim však nevyšli vstříc a pohybovali se výhradně v poli, vymezeném dvěma globusáckými alby a samplerem Bla Bla Plus. Do historie zavítali pouze prastarou Pokaženou snídaní. Ačkoliv nová deska ´znouzí´ Mé království může vzbudit u příznivce skupiny trochu rozpaky, živě byli pánové jako tradičně i s novým materiálem velmi přesvědčiví.
Projeli jsme se Jejich královstvím a pánové se chystali k odchodu, výkřiky jako „Hasiči“ (zde ne potupné označení špatné herní úrovně, ale jeden ze znouzích megahitů, „Ať žije Plzeň“ apod. nastolily potřebu přídavku. ZNC tedy nasypali divákům pod nohy postarší Město Londýn, Vilíka a spol a šlo se domů.
Radek Diestler