3250676

1995 - časopis Rock Pop - rubrika Recenze - Folcore

ROCK & POP – 1995, číslo 1., strana 27 - rubrika "Recenze – Recommandé"

 

Ani folk, ani core, ale hravý bigbít bez komplexů

 

„Znouzectnost je v něčem strašně dětinská a naivní. Když nejde s dobou a ještě se tím drze vynáší, musí spoustu posluchačů pobouřit,“ prohlásil v R&P 23/93 bubeník populární plzeňské formace Caine. Není výstižnější charakteristika tvorby Znouzectnosti než tahle sebedefinice. Hravost je přesně tím, co uvedená skupina rozdává plnými hrstmi, doslova po tunách, zatímco drtivé většině ostatních se jí zoufale nedostává. Inteligentní popěvky bez zbytečného rozumování či moralizování - taková je Znouzectnost už bezmála deset let. Nové, v pořadí třetí ´regulérní´ album Folcore není výjimkou.
Kapela se obvykle velmi nerada přehrabuje ve vlastní historii, presto tentokrát sáhla i po dvou starších číslech Knedlíky a Smutnej klaun - dalších 16 skladeb už jsou vesměs novinky. Nahrávka vznikla již bez odešedší saxofonistky Emy: 'nerozdělitelnou' trojici Déma, Golda a Caine doplnil další kytarista Přemek Haas, předtím 'vlastník' folkrockových Navzájem. Zřejmě i to byl jeden z důvodů, proč se Znouzectnost částečně vrátila ke svým více či méně punkovým začátkům, jež dokumentuje zejména vůbec první demo Vítejte v blázinci (1987). V několika skladbách sice dostaly prostor hostující muzikanti s akordeonem, hobojem či houslemi, kapela rovněž tu a tam sáhla po klávesách (které jsou však v projevu Znouzectnosti poněkud cizorodým elementem - důkazem budiž především Balada o duhové kuličce), ale základem je dravý, neučesaný (a chtělo by se říci i neotesaný, myšleno nikoliv pejorativně) kytarový zvuk.
Jenže pořád to jsou písničky, žádný bezuzdný rachot a samoúčelné drhnutí vztekle naboostrovaných kytar. (Znouzectnost si ostatně ze zarputile naštvaných hardcoristů a metalistů, nenávistně plivajících po okolí svůj pohled na zdevastovanou společnost, způsobem sobě vlastním utahuje v písni Svět je zkaženej jako sýr!: dle kapely svět není v pořádku, ale hlavně proto, že nás nechce poslouchat počasí...) A nutno jedním dechem dodat: chytré, laskavé písničky, z nichž dýchá ryzí člověčenství i tam, kde 'zuří´ černý humor (Hořlavá písnička). Znouzectnost žijí jakoby v úplně jiném čase a prostoru, jejich svět je plný šašků, klaunů, skřítků, kašpárků a různých 'krásných a čistých' bláznů, je to svět pohádek skutečných i uměle vytvořených navzdory zdrcující tíze marasmu pokroucených mezilidských vztahů a převrácených hodnotových stupňů. 'Pracovními prostředky' souboru jsou velmi zvláštní poetika, jinotaje, fantazie a schopnost radovat se z věcí zdánlivě obyčejných, přesto povznášejících, které však mnozí pro samou vážnost nevidí a ani vidět nechtějí, popřípadě obyčejná čirá legrace a nadsázka (Knedlíky, Robot). „Stín běží po zdi někam ztratil se mu pán /svíjí se a skáče – už je velmi udýchán / nemá nikde stání aby si moh vydechnout / než zapadne slunce musí pána dostihnout / marně přemýšlí jak se to všechno mohlo stát / kdyby se nestyděl tak by začal hrozně řvát // Se strážníkem na rohu teď stojí jeden pán / neví co má říci na to nač byl dotázán / doklady má v pořádku a není podroušen / kam se poděl jeho stín, kdyby věděl jen / strážník na něj poulí oči netuše co s tím / není slušné chodit venku nemajíce stín..." (O ztraceném stínu) Uznejte sami, není v tom bezmála werichovské kouzlo geniálního 'hračičkaření'? Někdy vás ovšem až zamrazí, jako v Divné písničce o divné popravě: „Kat má hlavu v dlaních - otázka ho trápí: Jak popravit Strach, co mu sedí za zády?... Sekera když dopadla všichni ztuhli rázem/jenom hlava s rolničkama kutálí se na zem/zatočí se dokolečka - přiroste hned zpátky / Strach je nesmrtelnej - zázrak se nekoná“ Z řady písniček je podvědomě cítit záliba členů skupiny v literatuře, taková Píseň neznámého generála pro změnu vtipně pracuje s historickými motivy a tak by se dalo pokračovat. I když vytknout by se také něco dalo, např. tématem i použitými obrazy poněkud omšelý Labyrint nebo snad až přílišnou naivitu Smutnýho klauna („Štěstí se světem toulá furt sem a tam/ a smůla ta světem bloudí a tu já znám / štěstí chodí cestou zcela jinou / nevím jestli mou či jeho vinou/spíš smůlu znám - důvěrně znám...") Na druhou stranu kritizovat pro někoho komický silný plzeňský dialekt zpěváků Znouzectnosti (zejména široké, otevřené 'á') by bylo značně unfair, nehledě na to, že už to patří jaksi ke koloritu její produkce. Soubor se opětovně nenásilně hlásí i k odkazu středověké hudby, jak dokládají čert v rathauze a Labyrint (jeho atmosféru skvěle dokresluje hoboj).
Že Znouzectnost hraje vlastně porad to samé? Jistě. Že instrumentální schopnosti jejích členů musí na tváři různých 'nabušených' artmetalistů, jazzrockerů apod. vzbudit toliko shovívavý úsměv? I to je pravda. Ale zkuste doslova sypat z rukávu takové vkusné a neurážející hitovky, jakými zde jsou Píseň neznámého generála, Divná písnička o divné popravě, Vzteklej skřítek i další! Ne, to, že na 'Znouzi' pravidelně téměř všude chodí několik stovek diváků, není náhoda ani výsledek nekonečných reklamních kampaní velkých gramofirem. Zahlédli jste Znouzectnost někdy v televizi? Tak vidíte. A přitom by přinejmenším do Burianova posezení bytostně patřila...
**** Petr Korál