|
ROCK & POP – 1998, číslo 9., strana 110 - rubrika "Recenze - novinky"
Znouzectnost: Bomboniéra! (Sisyfos Records, čas 67:31)
Kolega -pkk- to už naznačoval v recenzi na minulé album Kapitán Mlíko, ale zopakujme si to ještě jednou, protože se jedná o věc v tomto prostoru velmi výjimečnou. Znouzectnost je skupinou, která bez výkyvů funguje systémem 'urob si sám', zcela nezávisle na prostocvicích české popmuzikální vesnice, je žádaným koncertním tahákem a alba, se kterými na trh přichází zadem, málokdy spadnou pod hodně vysoký standard.
Je pravda, ze jsem se v případě Bomboniéry! trochu ošíval. Výňatky z ní mě na festivalech příliš nepřesvědčily a navíc mám za to, že stopáž alba delší než padesát minut je pro Znouzectnost spolehlivou pastí. Viz Mé království z třiadevadesátého, snad nejslabší nahrávka skupiny včetně demáčových časů… 'Znouze' totiž není partou, která by rozšiřovala letitý prajednoduchý písničkový model (taky proč), a v podstatě ho vytrvale parafrázuje, čímž řeší stejnou kvadraturu kruhu jako řekněme Toy Dolls. Navíc mám dojem, že je skupině líto každé písničky. Částečně je to i případ Bomboniéry! Víc než hodina je příliš a určitá selekce by neškodila. Nadhazuji Černé brýle, Sedm statečných, Leteckou... Na rozdíl od Mého království je ale Bomboniéra! přístupnější a skousnutelnější. Je tu větší moment překvapení: na Bomboniéře! se objevuje snad první reggae v historii skupiny (Peníze). ´Samply s lidskou tváří´ ve škodováckém vyznaní víry Továrna taky nebyly v kraji zvykem. Když člověk slyší „Koráb Ztracené iluze“, představuje si, jak by asi vypadalo album ´ZNC unplugged' (a možná i vytuší, viz Totenpolka). Navíc je velmi dobře, že dva zpěváčtí neotesanci Déma a Golda angažovali sl. Kohoutovou (dřív třeba Pestalozzi, Kursy šití atd.), která funguje v roli potřebného protipólu.
Kameňákem dne budiž vyhlášen Florián a Kilián. Náznak melodie z večerníčka o Křemílku a Vochomůrkovi uvede morytát o hodném trpaslíku veganovi a záporném trpaslíku kaliči (jasně, skřítek: není alba ZNC bez skřetího textu!). Kladný princip chvíli vede, to když ctnostný pidimužík sejme trpaslíka hada, jenž se mu v podnapilém stavu vmotal do chaloupky. Ve finále jsme ovšem svědky plichty, když trpaslíci nepřenesou přes srdce, že na
klaďasově lunchi pojedli skřeta - kořalu a trpaslíka vegana lynchují. Milé děti, jako ze života.
PS: Stejné jako v případě posledního alba My Dry Willow mě velmi baví myšlenka 'jednoho alba se dvěma obaly'.
PPS' Kdyby byla Bomboniéra! opravdu tak „průměrná jako stovky jiných“, jak káže Déma von Nouze v bookletu, tak mě tuzemská pop music netočí tak, jak mě točí. Howgh.
******* Radek Diestler
|