|
ROCK & POP – 1995, číslo 10., strana 28 - rubrika "Recenze"
Déma von Nouze: Démophobia aneb Plzeňské pověsti, písně a jiné plísně /Avik/
Nevíte, kdo je Déma? Přece zpěvák a kytarista populární Znouzectnosti (odtud jeho přídomek na obalu 'von Nouze'). A Démophobia, kterou si kompletně sám složil, otextoval, nazpíval a s pomocí několika přátel (v první řadě svého kolegy ze ZNC Přemysla Haase) natočil, je jakýmsi jeho dárkem k letošnímu 700. výročí založení Plzně. I když sám Déma prohlašuje, že takhle 'konjunkturalisticky' nebylo jeho album vůbec myšleno, protože některé skladby vznikly dávno předtím, než se o zmíněném jubileu začalo hovořit.
Jednotlivé popěvky volně vycházejí ze skutečně tradovaných plzeňských pověstí, legend a balad - ostatně deska je dedikována jejich někdejšímu neúnavnému sběrateli Jaroslavu Schieblovi. Roztomilý je Démův západočeský dialekt (Němcí, klucí, Plzeňácí apod. či široké, otevřené á), ale neméně kouzelný je i samotný písňový materiál. Déma vás očaruje odzbrojující upřímností a prostotou. Žádná hra na umění, žádné plamenné výzvy novodobých mesiášů, ale jen a pouze čirá radost z muziky, z obyčejného nezakomplexovaného písničkaření, které polaská duši a zahřeje u srdíčka.
Samozřejmě, že Démův autorský rukopis je jednou provždy daný a např. Karla, Totální epos o Radoušovi nebo poměrně tvrdý (tím pádem však z konceptu alba poněkud vybočující) song O Kozinovi si lze klidně představit i v repertoáru jeho mateřského souboru. Nedá se svítit, ale hlavně dokonale vyvinutý smysl pro specifický druh melodií v sobě interpret nemůže zapřít. Ale na druhou stranu, proč by to dělal: cožpak by se měl stydět za tak povedené skladbičky, jako jsou zde přítomné Pravdivá pověst o bitvě pod Hůrkou, křehká, velmi smutná Legenda o Bártovi (s tuze fajnovými klávesami, znějícími jako spinet), Smutný duch aneb co zavinily nešťastné odpustky, Mystická Plzeň nebo jímavá Legenda o lochotínském poustevníkovi? Stejně jako u ZNC jsou i tady upotřebeny motivy středověké hudby, ale celkově je Démophobia jemnější, ostřejší kytary zahučí jen tu a tam a namísto toho dostaly větší prostor klávesy a další nástroje.
Démophobia je hrozně milá deska. Takhle nějak si představuji poctu rodnému městu - poctu nikoliv trapnou a křečovitou.
**** Petr Korál
|