ROCK & POP – 1995, číslo 3., strana 31 - rubrika "Live"
Znouzectnost - Praha, Belmondo, 2.2.1995
Znouzectnost je v módě. Alternativní mládež je považuje za ztělesnění nezávislosti. Na středních školách jde takřka až o uniformní záležitost. Obležené Belmondo to velmi reálně dokumentovalo. Muži z Ria či z Honkongu, rošťáci zhýčkané děti a další postavičky se drali do jeho útrob. Do mačkanice nabíhali večerem osvobození studenti a aby bylo veselo, proráželi si cestičku a sráželi ostatní k zemi. Rodiče a páni profesoři se přeci nedívají! A protože nemám rád, když jsem bezdůvodně a klaustrofobicky rozmačkáván, vystoupil jsem z řady. Půl hodiny jsem čekal, až se situace uklidní. Díky tomu jsem přišel o předkapelu. Omlouvám se.
Ačkoliv je nová deska ZNC nazvaná Folcore, jejich tvorba by se s trochou nadsázky označit za folklórní. Písničky, které jsou předurčeny k zlidovění. Kde jen berou ty spousty veselých a chytlavých popěvků? V rozradostněných vícehlasech si prozpěvují svá ´tralalá, rumcarára, pampampam´ a mně dochází, že právě tohle lidé potřebují. Jistě, Znouzectnost je dnes módní záležitostí, ale tento stav má logické příčiny. Vždyť i ´středověká populární hudba´ lidem pozitivními melodiemi zpříjemňovala život a zvyšovala produktivitu práce. A kdyby už tehdy znali plzeňskou ZNC, byli bychom dnes o několik technických a hospodářských revolucí dále. (Přirozeně, že přeháním). Současní diváci reagují na záři kladné energie divokým tancem. Tak roztančené publikum jsem mimochodem již dlouho neviděl. Přitom je mezi nimi a pódiem jednogenerační rozdíl. ZNC si však stále chová svého koníka dětinskosti a tak se to ztratí. Déma, Golda a nový kytarista Přemek Haas mají montérky, v černých brýlích připomínají spřízněné Toy Dollz (bubeník Caine je v civilu), ostýchavě a vtipně uvádějí další skladby. Ty se hrnou rytmicky kupředu pronásledovány výstižnými kytarovými riffy. Krátké, drzé, zpěvné, prosté, hopsavé a sdělné písničky. Tedy základní atributy punku, ale Znouze se proti nikomu a ničemu nebouří. Nechtějí změnit tento svět, mají svůj vlastní. Inteligentní příběhy z Kašpárkova nitra, které jsou smutné i veselé, fantaskní, ale s realistickými podvýznamy. Rolničky mu sice křišťálově zvoní, ale občas ho přepadne melancholie a dumavé myšlenky. Skladby se zpomalí, teenageři uklidní a chvílemi stereotypní koncert se zpestří. ZNC si totiž na příliš velkou různorodost nepotrpí, a tak se během dvou hodin spojí nejvýraznější kousky do jednoho chumlu. Zvukovým zvýrazněním je druhá kytara a vynalézavé bicí. Caine si pohrává s rytmy, hojně používá přechodů a xylofonu, jehož třpytivé tóny zní v kytarové spršce velmi příjemně.
Vystoupení je pojato formou ´best of´. Je složené z písniček různých období, v rozpětí od demosnímků z konce osmdesátých let po současná řadová alba. Ale věřte mi, není mezi nimi velký rozdíl. Záleží však na tom? Očekávají to od nich jejich fanoušci? Ne, ti chtějí jen své hity. Zprofanované Hasiče, hymnickou Nevděk světem vládne, nejčerstvějšího vítěze české hitparády na R1 – O ztraceném stínu a mnoho dalších.
ZNC je známa svými výpadky v rytmu, zbrklosti, množstvím chyb. Na prahu roku ´95 působí vcelku sehraným a muzikantsky zvládnutým dojmem. Mají přeci už svá léta a zkušenosti. Čili Znouzectnost není z nouze ctnost a pokud máte pocit, že život je jen ctnost
z nouze, jděte na Znouzectnost. Vytáhne vás z nouze, neboť je jí to dáno coby ctnost.
Radek Bureš
|