1896229

 

 

 

 

 

No panečku. Znouzectnost a videa - to je teda kombinace. Tož takhle - my jsme nikdy moc netíhli k podobným záležitostem. Může to mít spousty důvodů, ale nejpravděpodobnější je, že v době našeho vzniku byla videokamera v rukách obyčejného smrtelníka něco jako sci-fi. A člověka samozřejmě nejvíc formuje to, v čem vyrůstá a co vstřebá jako samozřejmost. Pro dnešek je samozřejmost internet v mobilu, facebook, GPS, kompaktní HD kamery a Youtube...asi poslední v řadě vývoj 3D tiskáren, které, pokud se stanou běžnou součástí našeho života, obrátí všechno vzůru nohama, neb si budeme moci doma vytiskout skoro všechno, co se dá vyrobit z pevného plastu - počínaje nádobím a konče střelnou zbraní - což už je dneska vlastně realita. Zvlášť pro děti prima hračka. No - nemyslím si, že by zrovna tahle technologie byla pro běžné použití správný krok dopředu, ale už se stalo, tak se s tím budeme muset naučít žít stejně, jako s atomovou bombou. Když se člověk ohlédne, je až neuvěřitelné, jakým způsobem se za posledních 25 let posunul vývoj technologií a jejich použití v praxi.

"Za nás" byla samozřejmost leda tak televize se dvěma programy, knížky, filmový klub, foťák na film, vinyly, kazety, magnetofonové pásky, pevná linka telefonu, hospoda a autobusové zastávky na návsi vesnic a městysů místo rokáčů.... to bylo vlastně všechno.

Pár lidí mělo jako koníčka film a nejdostupnější technologie byla kamera na 8mm film. A i s tím dokázali točit zajímavé věci. Nesjpíš proto, že se víc dbalo na obsah, než na limitující formu formátu 8 a možnosti zpracování. 

My si hráli na punkáče, můza s kamerou v ruce nás minula bez povšimnutí - políbila někoho jiného a už se nikdy nevrátila. Mrcha. A dodnes jsme si k vlastní tvorbě klipů nenašli cestu. Takže všechny ty pseudoklipy a klipy, co sem dáváme  vznikly proto - jak kdysi, tak v relativní současnosti - že aktivita potřebná k jejich natočení vzešla z někoho mimo kapelu..a motivace k jejich vzniku? Kdysi třeba jen z důvodu potěšit pár lidí na prehistorických vánočních besídkách, kde každý dal k dobru to, co ho bavilo a co "uměl". Divadlo, básničky, muziku... nebo ujetý minifilm o nepovedeném natáčení klipu.

Za což zpětně děkujeme....

A teď? No, to je teda otázka .... :-)

A berte to s rezervou :-D

 

29 ledna, spadla mi na hlavu bedna - lehké k pochopení, nač jinotajů :-)

 

Krátká story od tvůrců:

Klip vznikl v rámci experimentu nazvaného Škola malých filmařů - kurzu pro nejmenší filmaře na světě. 17 dětí 8 - 10 let se nějakým zájmem o film se začátkem roku každou sobotu na 3 hodiny sešlo se 3 lektorama v Aeru (celkem 10x). Učili jsme je teoretické i praktické (natáčení) základy filmování, koukali jsme na krátké filmy a dělali blbosti. Bylto  pokus, zda je možné s tak nízkým věkem něco smysluplného v tomto směru dělat (doposud jsme měli praxi z našeho nejmilejšího Aertěku, na kterém jsou ale děti starší).
Hlavním cílem toho pokusu bylo natočit krátký cca 3 min film, nejdříve ale bylo nutné aby si natáčení děcka na něčem osahala a proto jsme, zase ze zkušenosti z Aertěku, zvolili jako přípravu natáčení klipů. Dětem (skupinky po 8) jsme pustili vždy cca 3 klipy, o jejichž textech jsem si myslel že je děti pochopí, mají jednoduché melodie, jsou krátké, výchovné a zároveň je mám rád. Byly to ty vaše, potom Mňága (to jsem byl smutný, protože se děti nechytaly /nechápaly ani u těch nejjednodušších věcí/, kolegyně k tomu ještě přihodila Ivana Mládka (nikdy jsem si nevšimnul jak hrozně dlouhé písničky Banjoband má) a Sto zvířat, z tohoto se vybíralo. Znc bavila nejvíc, probrali jsme text (nejdůležitější je, aby děti přesně věděli co točí), namaloval se scénář, rozdělily se role (herci, kameramani, klapky, režiséři, ...) a za cca 3 hodiny se to v punk-stylu natočilo, včetně výroby kostýmů. Točilo se na obyč malé kamerky, bez světel, ke střihu jsme si děti pustit netroufli (a nestíhalo se to ani).
Většina výstupů je pohromadě tady http://www.aertek.cz/uvod_a1.html.

Mirek Velš.

....No vida. I takhle to jde :-)


 

 

ZNC a několik jejich nahrávek jsem zdědil po starší sestře. Bylo mezi nimi album Folcore a to jsem si hodně oblíbil. Duhová kulička pro mě ze všech songů na CD znamenala asi nejvíc. Měla silnou melodičnost, melancholii a atmosféru a tím mezi ostatními songy trochu vyčnívala. Zároveň v ní ale bylo takový to kouzlo, který vyzařovalo ze všech znouzích písní té doby – jakási směs pohádkovosti, naivity, ale i hořkosti.

Když jsem mnohem později hledal námět na první animovaný film, vzpomněl jsem si na ZNC. Pustil si už zmíněný CD, a když začala hrát Duhová kulička, začalo to naskakovat samo.

Je to můj první film a jediný, který jsem kdy dělal klasickou technikou ručně kreslené animace. Většina scén je na 12 nebo 24 oken za vteřinu a každou fázi jsem skenoval, čistil a upravoval…nebylo to hotový za den. Nakonec to trvalo pár měsíců, ale vydržel jsem u toho, protože mi přišlo, že to dává smysl.
Piškot