2014758

2002 - Strakonicko - Tvrdí kluci nepláčou

 

Tvrdí kluci nepláčou!

 
Strakonicko, Pátek 18. října 2002

 

 

Je název nového alba plzeňské Znouzectnosti, která v klubech i na letních festivalech vystupuje více než šestnáct let. Za tu dobu dokázala vyprodukovat 12 alb a absolvovat více než 1 100 koncertů.
Nový počin zaujme na první pohled obalem baskytaristy Goldy, na němž je dav úředníků v plynových maskách připravených k evakuaci. Protiválečnému tématu však nechybí nadsázka s humorem á-la Monty Python (atomový hřib, respektive muchomůrka nad Plzní). Není opomenut ani Sisyfos, s jehož údělem „marné práce“ se kapela ztotožňuje již od počátků svého tvůrčího snažení. Tentokrát je vyobrazen pod bedlivým dohledem „božího oka“.
Dvacítka písniček je rozdělena na akutní a bonusní CD. Caine, ideolog skupiny, naprosto bere vítr z plachet všem kritikům, kteří souboru vytýkají příliš dlouhá alba, neškrtání slabších skladeb a vyměknutí od punku k popu, když vše v úvodu polopaticky vysvětluje s odzbrojující sebeironií.
Spíše než popem jsou písně výpověďmi „rockových“ písničkářů s bohatou fantazií obrazů a dadaistickým pohráváním si i se závažnými tématy, které v podání plzeňáků působí velmi odlehčeně. Navíc se vyznačují nadhledem, kterému se řadě na svět naštvaných punkerů či přesladce „romantickým“ folkařům zhusta nedostává (ti nezřídka působí komickým a křečovitým dojmem).
Největšími hitovkami desky jsou Nevadí, Suchozemský muž a Časy zlý. K rozmanitosti „tvrdých kluků“ přispívají Hurvínkovy trable s expresivním výrazem bubeníka Caina a Obrazárna s podmanivým zpěvem saxofonistky Romany. Hraní se slovíčky se objevuje v písni Bujonet, o polévce vojáků míchanou bajonetem.